ZMĚNA

Změna ji život a život je změna. Všichni se někam stále posouváme, staré systémy přestanou dříve či později vyhovovat. Někdy jsme schopni si na ně i zvyknout, přijmout je. Nebo rezignovat?

Když jsem začala měnit svou životní filozofii, tak i zjistila, že někteří lidé jdou úplně jinou cestou, než já. Každý to nakonec nějak máme a já, sice postupně, ale přestávala mít problém s tím, že ne všichni jsou nastaveni zcela stejně. Tedy jen do doby, než jsem začala někde slýchávat, že všechno dělám špatně. Tady občas dorazila i velká nejistota, zda skutečně nepřeháním.

Jenže jen mi bylo ukázáno, že v některých případech děsím své okolí. Proč? Jednoduše proto, že už jsem nebyla ta poslušná holčička, která nejde se systémem, s tím, jak by to mělo být správné. Nebo spíš ruku v ruce s tím, jak po mě chtěli ostatní.

Ty máš svůj vlastní názor a dokonce si za ním stojíš? Miluješ svá zvířata stejně jako lidi? Troufáš si jít samostatnou cestou v době, která je tak těžká? Jsi divná. A tak bych mohla pokračovat. Nezbývalo, než fakt, že někdo tohle všechno stále uvidí jinak, přijmout, nebo jednoduše odejít a nechat tyto jedince si jít svou vlastní cestou.

Jenže potřeba změn byla tak silná, že ji nebylo možné nejen zastavit, ale dokonce mi dělala život stále krásnější. Povedlo se, nyní mohu zodpovědně prohlásit, jak šťastná jsem i proto, že jsem dokázala ustát i tlak okolí.

Změnili se i lidé kolem mě a často jsem slýchávala a slýchávám neustále, jak záviděníhodné jsou můj klid, moje vyrovnanost. Dokonce i věty: Já chci taky. Co proto mohu udělat? Kde mám vlastně začít?

Bohužel neexistuje univerzální rada ani řešení. Určitě víme všichni, co je DNA. Ve zkratce jde o informační balíček v buňce, který je naprosto jedinečný, originální. Na světě v tomto ohledu nejsou dva stejní jedinci. Každý se rodíme s nějakým základním programem, do kterého jsou vkládány i některé informace našich předků, další informace získáváme během života.

Abychom mohli cokoli měnit, měli bychom si právě těchto programů všímat. Jen tak s nimi můžeme pak i nějak nakládat. Sama jsem kdysi hltala spoustu různých učení a rad, ze kterých jsem čerpala. Jenže později i zjistila, že ne se vším se také ztotožňuji. Dokonce i fakt, že jsem křtěná katolička, nic neovlivnil. Umím se dnes dokonce i od srdce zasmát, když slyším, jak někdo jménem Boha hlásá, že bychom měli tohle či ono, protože jinak nás stihne krutý trest. Naštěstí již dnes vím, že ta energie, ze které vycházíme, která nás obklopuje, ten Bůh, žádnou zápornou emoci nezná. Znají ji jen lidé. Jsme to tedy i my sami, kdo si dělá ze života peklo, kdo se jím umí dokonce obklopit, kdo může to pomyslné peklo i změnit.

Jsme také obklopeni všudypřítomným strachem, který se někdo pokouší záměrně vyvolat. Není na světě totiž účinnější zbraně, než je právě strach. Mocní vědí moc dobře, že právě tahle emoce umí držet pod kontrolou celé davy lidí najednou a hezky pohromadě.

Chcete tedy změnit svůj život? Tak prostě začněte. Někde a nějak. Udělejte ten první krok, protože ty následující budou mnohem lehčí. Je úplně jedno, kam půjdete, s kým a také proč. Byť to zní složitě a pro někoho dokonce nemorálně a sobecky, jedná se o jednoduchý fakt. Nejsme ničí dlužníci, ani nám nikdo nic nedluží. Je zvláštní, jaký má s touhle jednoduchou rovnicí naprostá většina lidí nemalý problém: Co tomu řeknou ostatní?

JAK NA ZMĚNU?

Ujasněte si, co vás nejvíce trápí, co byste chtěli moc změnit. Zaměřte se na tento jediný problém a dobře ho rozeberte. Co vám brání udělat změnu? Tady se zaměřte na strach, který vám brání změnu udělat. Čeho se bojíte a proč? Kde se váš strach vlastně bere? Je vůbec váš? Pokud budete důslední v analýze hlavně svého strachu ze změny, velmi rychle zjistíte, co vám skutečně brání a jak s tím vším i pracovat.

Neexistuje neřešitelná situace, jen momentálně takhle vypadá. Každá, úplně každá situace má své řešení, které jenom zrovna teď nevidíme. Čas jde ale stále dopředu, nikdy nestojí na místě a jak se posouvá čas, dostává i každá situace nějaký rozměr. Když se zamyslíte, kolik takových neřešitelných situací, které se nakonec i vyřešily, často zcela samy, bez naší pomoci, jste zažili? Mnoho.