ZKÁZA A ROZKVĚT

13.04.2022

Vše, co bylo potřeba, abychom došli do nové země, se již odehrálo. Je nezbytné vybudovat nové bytí, nové nastavení, systém. Abychom ale mohli postavit to nové, musí staré odejít. Nic z toho, co jsme žili a využívali, potřebovat nebudeme. Je nutné se toho vzdát.

Přešli jsme tedy do velmi zajímavého dění, kdy loučení bude nezbytností. Část populace připravená je, část nebude chtít pustit nic z toho, co zná. Dost možná tohle všechno bude dokonce urputně bránit. Nechme, prosím, každému plnit to, co si vybral.

Všichni jsme ustáli mohutné otřesy a s tím související dění, půda pod nohama se ale konečně uklidnila. Systém ovšem zatím stále stojí. Nutno dodat, že na velmi vratkých základech. Statik by se nerozmýšlel a nezvratný pád by urychlil, povolal by těžké stroje. Není ale potřeba čemukoli pomáhat, není na nás, abychom silou něco bořili.

Dívat se za sebe a přemýšlet, kdy se značně poničená budova zhroutí, je naprostou ztrátou času. Stejně je kolem ní několik zastánců, kteří ji podpírají a chtějí, aby se ještě nevzdávala. Nechme tedy tuto práci všem, kdo jí dobrovolně, byť zbytečně vykonávají. Je potřeba se soustředit na stavbu budov nových.

Všímejme si toho, jak vidíme současné dění. Je například úžasné, jak se mění emoce. Co dřív vytvářelo vroucí krev, se nyní stává vtipné a hloupé, umíme se konečně nemračit, ale od srdce zasmát. Umíme odejít od všeho, co nám již vůbec nic nedává. Umíme se soucitně podívat na každého, kdo pláče nad každým odpadlým kamenem hroutícího se starého systému. Umíme rychle odhalit lež, už není možné přesvědčit o pravdě, která pravdou není.

Konečně chápeme, že boj nic neřeší, jen bere. Konečně víme, že jsme to my, kdo má vše, co je před námi, pevně v rukách. Možná dokonce také víme, že každému, kdo myslí hlavně srdcem, pomáhá zdroj. Právě on se soustředí na všechny, kdo nechtějí už nic látat, ucpávat, opravovat, nebo dokonce držet vlastním tělem.

Přijímáme konečně vše, co je nám nabízeno. Dobře si totiž všímáme, že v té podané ruce je jen dobro a teplo, často září tím nejkrásnějším světlem. Naše duše vystoupaly na povrch a promlouvají, konečně je také slyšíme. Chtějí být se samotným zdrojem v úzkém kontaktu. Není divu, tak blízko domovu ještě nikdy nebyly. Nemusí přitom složitě opouštět svoji fyzickou schránku. Světy se prolnuly a spolupracují. Tuhle jedinečnou příležitost si ujít nenechají.

Zdržovat se urputným voláním minulosti, která se nechce vzdát, je jednoduše naprosto hloupé a zbytečné. Zcela dobrovolně se nechat vyčerpávat negativními emocemi dál už nechceme. Pomáhejme, podejme ruku každému, kdo půjde dopředu, ale jen se ztratí. Nikoho nepřesvědčujme, jen podejme tu ruku. I to je úkon, který bude náležitě oceněn.

Jsme přivítáni všichni bez rozdílu v další životní etapě. Je na nás, zda tou slavobránou projdeme, nebo raději zůstaneme před ní. Gaia přijala láskyplné světlo Zdroje a rozdává ho dál. Dočistí tak zbytky temnoty v každém skrytém koutu. Jsme její potomci, postará se tedy i o nás, bezmezně a bezpodmínečně nás miluje. Umožní každému být tím, čím chce být.