VLASTNÍ NÁZOR

Určitě bychom měli vědět, co chceme. Také si za tím stát, jít tam, kam nás srdce táhne. Nebát se a být jednoduše sám sebou. Pokud cítíme, že je pro nás něco opravdu důležité, určitě je dobré si to něco také umět prosadit.

A tak si vytváříme názory, jsou naše, tak proč je nevyjádřit hlasitě? Všichni by přece měli vědět, co si myslíme, jak to vidíme, jak to prostě celé máme.

Paní ve středním věku zajímala hlavně její sestra. Jejich vztah byl na bodě mrazu, sestra se před ní zcela uzavřela, nechtěla se s ní vidět, slyšet, prostě nic mít. Nechápala, jak je možné, že tak otočila. Měly hezký vztah a najednou nic. Maminku trápilo, že se spolu nebaví a jí se také stýskalo. "Všechno jsme si říkaly, byly k sobě upřímné. Máma nám nakonec vždycky tvrdila, že bysme si neměly lhát. Jenže sestra toho nikdy moc nenamluvila. O známosti, kterou si našla, řekla, až když spolu chodili pár týdnů. Asi věděla, proč to tají. Sice se rozváděl, ale byl stále ženatý. Věděla, proč si nechává takové překvapení pro sebe. Řekla jsem jí tenkrát, co si o tom myslím. Samozřejmě se rozešli, on potřeboval jen ženskou na sex, jak jsem předpokládala. Našla si jiného chlapa, byl lepší, milejší, hlavně svobodný. S tím se i pochlubila. Už ale neřekla, že se občas sejde i s tím, co jí nechal. Tohle se přece nedělá! Uhodila jsem na ní, ptala se, jestli s ním spí. Opravdu šeredně jsme se pohádaly. Nepochopila, že mi jde jen o její dobro. Že jsem jen chtěla, aby věděla, co si o tom myslím."

Hodnotit, soudit život jiných lidí, byť s tím nejlepším možným úmyslem, má své důsledky. Občas sice můžeme dosáhnout toho, že našemu vlivu podlehnou, ale děláme tak druhé opravdu šťastnými? Také můžeme dosáhnout pravého opaku. Tito lidé se od nás odvrátí a někdy dokonce trvale.

Mladá maminka se přišla zeptat na vztah. Byla v manželství poměrně krátce, ale už řešila nemalé problémy. Když porodila syna, manželova maminka se chopila nejen výchovy vnoučka, ale rozhodla se rozhodovat i o chodu domácnosti. Manžel byl dost pracovně vytížený, brala tedy svůj počin jako pomoc. Za pomocí se ale skrývala touha ovládat životy jiných. Dlouho mlčela, bála se promluvit. Když ale jednou pohár trpělivosti přetekl, řekla manželovi, jak maminčinu péči vidí. Pro něj ale byla taková informace novinkou, nejednal tedy tak rychle, chtěl se přesvědčit. Jenže mladá paní byla pod tlakem a ve stresu poměrně dlouho, zdálo se jí tedy, že by měl jednat rychleji. Po roce manželství přemýšlela o rozvodu.

Druhý extrém, kdy stačilo komunikaci pouze rozehrát hned. Nečekat až na moment, kdy dusno přeroste neúnosnou míru. Není sice jednoznačně dáno, že se problém vyřeší, ale protistrany by měly prostor se rozhlédnout, situaci postupně vyhodnocovat, nějak se k ní postavit.

Mít vlastní názor je důležité. Také je ale důležité s ním umět pracovat. Měl by v první řadě zastávat naše postoje, vidění světa, vyjádřit způsob myšlení. Jednoduše by měl definovat naši osobnost.

Nemusí se s ním každý ztotožňovat, zároveň nemůžeme ani nikoho nutit, aby se s ním ztotožňoval. Je velmi snadné odsoudit druhé, protože my máme jiné vidění světa. Takové odsouzení může být ovšem fatální. Ublíží druhým a dost často i nám.

Určitě bychom se neměli bát za sebe postavit. Ale miluji jedno úžasné přísloví, které neskutečně funguje. Pokud se jím řídíme, zajistí ten nejklidnější život - žít a nechat žít. Vše má totiž svůj důvod, nic, zhola nic se neděje náhodně.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/193992525499602