VE VÍRU ENERGIÍ IV.

28.03.2023

Bůh neexistuje, jinak by se přece nedělo to, co se děje, jinak by nic z toho nemohl dopustit. Tuhle větu slýchávám poslední dobou často, mnohem častěji než obvykle.

Je zvláštní, jak snadno najdeme viníka toho, co není s námi v souladu. Za naše problémy může jiný člověk, vláda, Bůh. Podívat se jiným směrem neumíme, nejsme zvyklí se dívat, nejsme tak naučeni. Nakonec, tyto programy se s námi táhnou už mnoho generací a jsou tak zakořeněné, že je vlastně ani nevnímáme.

Jsme upozorňováni už pár let, poslední roky velmi intenzivně na něco, co je zcela mimořádné. Tak mimořádné, že nemůžeme vycházet z ničeho, co známe. Přestože po těchto změnách zároveň voláme a nemůžeme se dočkat, až přijdou, je vidět, že skutečně připraveno je na ně jen málo lidí. Dokonce i ta malá skupina připravených netuší, jaká budoucnost skutečně bude.

Protože už není čas, není opravdu již vůbec žádný prostor se učit měnit myšlení, jsme přinuceni způsobem, který je nepřehlédnutelný. Dostává se nám tak jasných vzkazů, že jasnější být nemohou. Situace přichází způsobem, kdy nás doslova zmuchlají do kuličky. Rozbalit se v úhledný list ale musíme sami. Jinak hrozí, že ta malá zmuchlaná kulička zůstane kdesi v koutě bez povšimnutí.

Jsme sice upozorňováni každý jinak, ale v těch nejpalčivějších tématech našeho života se rozhořívají doslova ohně. Témata se odkrývají, na nás je, abychom s nimi konečně něco udělali. Máme si uvědomit, že partner není vlastnictví. Že práce, kterou máme nyní, není jistota. Že těla nás upozorňují na to, čeho si máme konečně všímat. Že nemusíme kupovat předražené a nekvalitní zboží, protože je mnoho těch, kteří ho rádi prodají za podstatně méně ve zcela jiné kvalitě. Nebo se můžeme snažit sami. Stále sice nadáváme, ale také stále podporujeme to, co nás nejvíce štve.

Jasně na očích, tak jasně, že už to jasnější být nemůže, máme na očích všechno, co není funkční. Lidé, kteří zapomněli na lidskost a vidí jen peníze, nejsou vyjmuti. Takže pokud se kdokoli domnívá, že se jednou schová někde na konci světa s tím, co neprávem sebral, velmi se mýlí. Tím chci naznačit hlavně to, co se děje na scéně politické. Všichni, kdo škodí, ani netuší, že si vykopávají vlastní hrob. Na planetě jednou nebude jediné místo, kde budou moci využít cokoli z toho, co si nyní tak užívají.

Není tedy možné je porazit stejným způsobem, jakým se to dělo doposud. Příkladem je nejen Francie, ale i další země. Proč vlastně nefungují demonstrace ani boj? Proč se nám vysmívají i přesto, že jim chceme ukázat naši naštvanost? Jednoduše proto, že mají stále sbalené kufry. Vědí velmi dobře, že už nic nezmohou, že systém nelze napravovat po částech, ale že se musí zcela zbortit, aby mohl fungovat jinak. Berou tedy to poslední, co ještě zůstalo bez ohledu, jestli nás tím rozzuří ještě více. Mají za to, že až bude skutečně zle, odejdou. Jinam, na místo, kde si užijí to, co stihli sebrat. Jenže žádné takové místo nebude. Nikde na planetě. Opakuji, skutečně nikde.

Z toho, v čem jsme zakořeněni, nevybudujeme nic. Je na čase se začít dívat do nové země a tu starou nechat za sebou. Je na čase se začít starat o sebe. Přestat konečně spoléhat na to, že cokoli za nás někdo udělá, že cokoli změní někdo jiný a nám tu změnu donese na zlatém podnose.

Nemůžeme porazit nic, co už poraženo je. Zcela bezmocné a bezcenné cosi, se stále tváří, že má obrovskou moc a sílu a možnost ničit. Nemá. Jít proti tomu silou je tedy nesmysl. Nebude se bránit, protože nemá čím a nemá jak. Protože to ví, jen se křečovitě usměje zbytečné snaze.

Jsme a zůstaneme pány vlastních životů. Ty jsme sice kdysi v tichosti odevzdali, ale nyní si je prostě musíme vzít zpět. Každý z nás je důležitý, dokonce tím nejdůležitějším, co nám umožní přežít. Zároveň je ale na čase se začít zajímat, jak si život zpříjemnit. Jak ho udělat skutečně tím nejkrásnějším. Je jen potřeba se přestat dívat směrem k mocným, ke korporálům, k supermarketům i ke školství, které z našich dětí neudělá šťastné bytosti. Také jen k lékařům kdykoli, kdy nás potrápí těla. Je potřeba se změnit od základu.

Je potřeba toho změnit mnoho, vlastně úplně vše, na co jsme si tak rychle zvykli. Za naše problémy nenese odpovědnost žádný Bůh. On nic z toho, v čem žijeme, nevybudoval. Jen nám je ukazováno, co už nemůžeme přehlížet. Každý, kdo pochopí a vrhne se na změnu, má tu nejvýraznější podporu. Je nachystaná neustále, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu bez přestávky, pracuje nepřetržitě. Jen není vidět běžným zrakem. Máme ale ve výbavě zrak další, který umíme i otevřít, stačí jen chtít. Je jednoduše na nás, jak projdeme po sutinách starého systému. Jestli jsme schopni se dívat dobře na cestu, abychom zbytečně nepadali zpět do útrob těch trosek. Ve výbavě máme vše, co potřebujeme.

S láskou Naďa