VE VÍRU ENERGIÍ II

16.03.2023

Všímavému divákovi jistě neutíká, že dění houstne a stává se zřetelnější. Jsou skutečně ještě jedinci, kteří se těší na staré dobré časy, trpělivě čekají, až bouře přejde, ale je jich čím dál méně. Umíme si připustit, čím dál častěji, že do starých dobrých časů se cesta definitivně zavřela.

Naštěstí. Je totiž jasné, že plány nejmocnějších, tedy alespoň těch, kteří se za ně považovali a možná stále ještě považují, nevyjdou. Krutému zacházení pod rouškou svobody odzvonilo. Toto zjištění můžeme opravdu považovat za definitivní.

Na konci tunelu je světlo. Ale do tunelu právě vjíždíme. Bude potřeba cestu tmavší částí ustát. Je to skutečně úplně stejné, jako ta pomyslná cesta vlakem. Můžeme při ní cítit cokoli. Strach, že stěny se zhroutí a zasypou nás. Být ve střehu, protože co kdyby nás chtěl někdo v té temné chvíli napadnout a dokonce okrást. Nebo si ten mystický čas, kdy toho sice moc vidět není, ale jeví se tajemně, užít a dát prostor fantazii zabarvenou mnohem pozitivněji.

Ten vlak řídí skutečně velmi znalý strojvůdce, má letité zkušenosti. Sbíral je celá tisíciletí. Zná cestu, už jí několikrát projel. Nejezdí tudy sice moc často, ale velmi dobře si ji pamatuje. Stroj, za který zodpovídá, by nikdy do záhuby nevedl. Pohonem je navíc ta nejčistší možná energie. Pohání vlak, je jí naprosto obklopen. Tedy i chráněn.

Zaslouží si naši součinnost a pomoc. Cestující, kteří cestu bojkotují, brojí proti ní, dokonce se snaží ji jakkoli překazit, nejsou žádným přínosem. Stejně je tato snaha zbytečná. Souprava jede a nelze ji zastavit. Energie pohánějící vlak neubývá, nyní dokonce velmi sílí.

Jdeme do doby, kdy ji mohou mnozí ze setrvačnosti nazývat těžkou. Abychom ji nejen ustáli, ale dokázali se, co nejrychleji orientovat, na úhlu pohledu záleží nyní nejvíce. Bude určitě nepřehledná, ale zároveň dobrodružná. Zajímavá, ale také úchvatná ve své podstatě.

Lidstvo nedokáže prozřít samo, musí mu být pomoženo. Člověk moudrý je zároveň člověkem velmi líným. Rád přenechává zodpovědnost jiným, rád ty, kteří zrovna neplní to, co se po nich chce, umí řádně vypeskovat. Nebude se přece snažit, když může někdo jiný. Dost často je za to také placený, takže zodpovědnost jiných lidí je daná.

Bude velmi záležet na našem myšlení a vidění. Pokud se chystáme přenechat odpovědnost opět někomu jinému, nebudeme na cestě dopředu, zůstaneme stát. Současná doba nás toto učí, zjišťuje, zda jsme ochotni se měnit a používat vlastní rozum. Zda dokážeme vidět svět v jeho nejhezčích barvách, přestože nám ho nikdo kreslit nebude. Jestli umíme být šťastní a spokojení, přestože pohodlí, na které jsme si zvykli, končí.

Pokud jsme nakloněni změnám, jsme připraveni se podílet na tvorbě nové země, bez strachu se dívat do budoucnosti i když jasná sdělení, jak bude vypadat, nebudeme mít, jsme hotoví a přesně na nás se spoléhá. Nemáme před sebou nic, co bychom nezvládli. Můžeme se dokonce i těšit na lepší časy. Jsou nadosah.

Jízda tunelem bude mystická. Nejtajemnější, jakou jsme kdy mohli prožít. Můžeme si ji tak i užít. Dívat se kolem sebe a představovat si, co v těch nejtemnějších koutech asi je. Musíme mít ale na paměti, že tunel není nekonečný. Zanedlouho se objeví světlo a my kolem sebe uvidíme jen nové věci. Jsem si skoro jistá, že nás čeká i zajímavé a krásné přivítání.

S láskou Naďa