VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ

V neděli začal adventní čas, těšíme na nejkrásnější svátky roku. Obecně je tento čas brán jako rekapitulační, lidé se otáčejí za rokem, přemýšlí nad tím, co jim dal a vzal. Těšíme se na nové začátky, připravujeme dokonce často předsevzetí.

Tento rok je zvláštní mnohem více. Nejen, že se máme za čím ohlížet, byli jsme dokonce donuceni se zastavit a popřemýšlet. Dost možná z těchto svátků konečně nebude hon za nákupy, stres a vyčerpání. V scestné představě mnohých z nás tak Vánoce přece vypadat musí. Všechno perfektní a dokonalé, předražené, vše na úkor vnitřní pohody a zdraví.

Kromě dárků kupujeme stromeček, pečeme cukroví, krájíme jablka, lijeme dokonce olovo, ale netušíme proč. Podstata svátků a to, co znamenají, jak k nám vlastně skutečně promlouvají, dlouho běželo mimo nás. Říkala jsem si, že by nebylo marné si tedy něco připomenout a možná si z toho také i něco vzít. Vše má totiž důvod a naši předci žádní hlupáci nebyli.

VÁNOCE

Dnešní křesťanské svátky mají svůj původ v mnohem dřívějších dobách. Hovoří se o keltském svátku Yule, kdy Bohyně porodila Boha. Staří Slované zase uctívali Bohyni Svarogu, která porodila Boha Dažboga přebírajícího vládu nad nadcházejícím rokem. To vše se odehrávalo v den zimního slunovratu. Zmizela na krátký čas hranice mezi životem a smrtí a mrtví se tedy mohli volně pohybovat mezi živými. I proto se prostíralo pro zemřelé členy rodiny, aby mohli stolovat s žijícími příbuznými.

Křesťané tyto svátky později přetvořili a dnes slaví příchod Krista na tento svět. I když v žádných pramenech není dán konkrétní den, kdy se měl Kristus v Betlémě narodit, traduje se, že se tak stalo 25. prosince. Právě zde se zrodila i tradice předávání darů.

JMELÍ

Keltové přikládali jmelí velký význam. Rostlo v nehostinných časech, bylo tedy darem Bohů. Používali ho v medicíně, věřili, že dokáže zahnat zlé duchy a přináší štěstí, chránilo před ohněm, zajišťovalo plodnost. Bylo tak ceněné, že jej ze stromů odřezávali keltští kněží zlatými srpy, proto se mu dnes dává zlatá barva. Zavěšené má být tak, aby se pod ním dalo procházet. Pak do domu nemohla žádná zlá síla.

VÁNOČNÍ STROMEK

Jedná se o tradici poměrně mladou, první vánoční strom v Čechách byl nazdoben v roce 1812. Ale má svůj původ ve starých zvycích, kdy se zdobily sladkostmi chvojky, větvičky jehličnanů, hlavně jedlí. Ty se zavěšovaly nad vchodové dveře špicí dolů. Věřilo se, že odhání zlé duchy a zajišťují mrtvým potravu, aby nevnikali do obydlí.

ADVENTNÍ VĚNEC

Již Keltové zapalovali oheň uprostřed zeleného kruhu, který symbolizoval slunce, jemuž se tím děkovalo. Věnce upletené ze slámy se nosily i do příbytků, kde měly vytvářet příjemné prostředí dobrým duchům. Kruh znamenal věčnost a jednotu, také vzkříšení a život věčný.

Tedy i dnešní věnec má svůj původ mnohem dříve, než se začaly tradiční Vánoce slavit. V klasickém věnci se zapalují čtyři svíce, umístěné do kříže, na němž zemřel Kristus a také jako požehnání všem světovým stranám. Svíce mají svůj význam.

První svíce značí Naději (svíce Patriarchů) a barva by měla být fialová. Druhá svíce má název Mír (svíce Proroků) a barva opět fialová. Třetí svíce znamená Přátelství (svíce Jana Křtitele) a má být růžová. Čtvrtá svíce je Láska (svíce Marie, matky Ježíšovy) a je opět fialová. Někde se přidává svíce pátá znamenající Krista, má bílou barvu a zapaluje se na Štědrý den.

LITÍ OLOVA

Opět se jedná o původní keltský zvyk spojený s magií vody. Říká se, že keltští druidové získali tuto znalost od učenců z bájné Atlantidy. Tvary vzniklé po vychladnutí ve vodě určovaly budoucnost nejen jedincům, ale celým kmenům. Měly hlavně určit, jaký bude další rok.

VÁNOČKA

Dnešní vánočka je převzata z klasického pecnu chleba, který na stole nikdy nesměl chybět. Proces kynutí, tedy nabývání znamenal růst. Hlavně štěstí a hojnosti.

Hospodyně přikládaly pečení vánočky velký význam. Pokud se totiž nepovedla, jednalo se skoro o neštěstí. Nezdar při pečení znamenal špatný rok. Po celou dobu přípravy a pečení se nesmělo promluvit. Hospodyňka na sobě měla bílou zástěru a na hlavě šátek. Během kynutí vyskakovala do výšky, aby těsto dobře vyběhlo.

Různých zvyků je mnohem více, koneckonců nový rok se oslavoval bujaře a jsou s ním spojena mnohá kouzla a rituály. Všechny měly ale jediný důvod. Předci se pokoušeli zajistit plodný a radostí a štěstím protkaný rok nadcházející. Také měli touhu nahlédnout, zda takový opravdu bude.

Důležitá v tomto čase pro ně byla jednota. Rodina se scházela, také celá společenství. Navzájem si pomáhali, drželi při sobě a snažili se přežít zimu v pořádku. Více se odpočívalo, protože již na jaře bylo potřeba pilně pracovat.

I když se jedná o zvyky z doby dávno minulé, ukazují nám na bohatý život. Možná i proto, že smrt tabuizovaným tématem nebyla a naši předci se tak mohli plně soustředit hlavně na život.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/213097020255819