UTRÁPÍM SE!

Poradit se, co se životem, šťastní lidé nechodí, takže smutné sdělení "utrápím se!" slyším často. Umíme se trápit vším možným. Někdy se mučíme tak, že přijde nervový kolaps. Prostě trápení je tématem každého dne.

Mám sice pochopení, jak už jsem se zmínila i díky vlastní zkušenosti. Ale také vím, že právě trápení je cesta do pekel. Opravdu nikdy nevede jinam. Na jejím konci nebývá štěstí a radost, přestože právě tohle očekáváme.

Možná proto má každé trápení časový limit. Psychologie ví moc dobře, že pokud přeroste strast únosnou mez, má za následek jen vstup do osobního pekla, ze kterého se hledá cesta ven hodně složitě.

Život umí přichystat nejednu zkoušku, dokáže nás nachytat na švestkách, když to nejméně čekáme. Ale nemá s námi zlé úmysly, nikdy. Pro někoho, tím spíše pro toho, kdo se zrovna trápí, asi velmi nelogické vysvětlení, možná dokonce dost troufalé. Jenže vždy se jedná o úhel pohledu.

Klientka řešila dceru, její nešťastný vztah, ze kterého nechtěla odejít. Nemohla pochopit, jak může být dcera s mužem, který ji jen ponižuje, málo se stará a možná je dokonce nevěrný. Trvala na tom, že musím odhalit všechny jeho slabiny, ujistit ji, že je špatný skrz naskrz, aby se mohla přestat trápit dceřiným neutěšeným životem. Byla překvapená, karty totiž neukazovaly to čisté zlo, které popisovala. Vztah dokonce nevypadal až tak špatně. Pomalu začala popisovat, že dcera řeší své problémy návštěvou u rodičů, kde ze sebe vysype všechno, co jí na partnerovi štve. Pak se vrátí domů, vztah pokračuje vesele dál.

Není asi divu. Dcerka u rodičů "vysypávala odpad." Pak se vrátila domů a fungovala dál v naprosté pohodě. Odevzdala své vlastní trápení. I když se zdá příběh trochu extrémní, není. Podobných jsou stovky. Tenhle konkrétní také ukazuje, že sice můžeme milovat své děti, ale zároveň bychom si měli umět vytvořit nestranný názor. Pravda může být ukryta někde jinde.

Trápení má zvláštní energii, jsme schopni ji nafukovat do nekonečna, až praskne. Ale jen důkaz, že trápení trápením nezměníme, nejde to. Výsledkem je vždy, že je ho víc a víc, až nás naprosto zničí.

Klient přišel utrápen tím, že nemůže sehnat práci. Vítr z plachet mu vzala výpověď od zaměstnavatele pro nadbytečnost. Své trauma umocnil odmítnutím hned u prvního pohovoru. Vysvětloval, že přece práci sehnat musí. Vždyť má rodinu, závazky. Samozřejmě jasný argument, takže i rozpoložení se dá pochopit. Ale také důkaz, že trápení úspěch nenosí. V době, kdy jsme spolu mluvili, už odmítnutí ani nepočítal, bylo jich mnoho. Vysvětlení, že by měl změnit úhel pohledu a zkusit změnit tedy i svou energii, asi zabralo. Práci našel, vykonává dokonce řídící funkci.

Zlomeného a zoufalého člověka lze politovat, povzbudit. Bohužel je horší takového člověka zaměstnat. Pokud totiž zaměstnavatel hledá schopné lidi, očekává od nich výkon, do tak naladěné síly moc nadějí nevkládá. I tohle se dá pochopit.

Mladá slečna přišla utrápena svým vztahem. S mužem svých snů se rozešla, ale zamilovaná byla stále. Důvod rozchodu byl zájem o jiné ženy. Zprvu smutnila, byla zoufalá. Plánovali rodinu a teď tohle, nechápala, jak mohl tak nadějný vztah skončit, proč se začal ohlížet po jiných ženách. Žili spolu v cizině, rozhodla se odejít zpět domů. Rada, aby se kvůli tomu nevzdávala života a zkusila se zase smát, měla až pohádkový efekt. Rychle si našla práci, nastoupila v malé kavárně, byla obklopená lidmi. Užívala si práci, která ji bavila, ale hlavně různých komplimentů od mužské části populace. S jedním mladíkem si vyměnila telefon, vše vypadalo na novou známost. Právě v tuto chvíli se objevil bývalý partner. Chyběla mu tolik, že se rozhodl přiletět a přemluvit ji, aby si své kroky ještě rozmyslela. Když spatřil zářící bytost, zařekl se, že raději zůstane v Česku, než aby byl daleko v cizině bez ní. Jsou spolu už několik let, vzali se, vrátili se zpět do ciziny. Mají jen jeden druhého a krásnou dcerku.

Jsme lidé, na trápení a smutek máme právo. Je ale také potřeba vědět, že zlomený člověk vyvolá soucit, tedy u těch lidí, kteří soucitní jsou. Ale smutná tvář, tím spíš ta, která je poznamenána dlouhodobým trápením, málokdy přitáhne šťastného a veselého partnera, skutečně jen výjimečně zajistí skvělou práci, zkrásní nám jakkoli život.

Přitahujeme jednoduše stejnou energii, kterou právě vyzařujeme. Nemůžeme chtít od života štěstí, když na míle daleko záříme pravý opak. Jsme to tedy opět jen my, kdo může toto záření změnit. Máme moc udělat z našeho trápení životní výzvu. Je jen na nás, zda chceme být v roli trpitele a mučit sebe sama, nebo zkusit hrát divadlo způsobem, kdy ohromíme okolí jeho pozitivním nábojem.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/167905831441605/