ÚHEL POHLEDU

Vytvořit si náhled na jakoukoli situaci, nemáme problém. Dost často stačí vidět a slyšet, víc není potřeba. Pak situaci také vyhodnotíme, poměrně rychle. Koho nakonec napadne se opravdu ptát? Je nás opravdu mnoho, komu stačí, když jednoduše slyší a vidí.

Krásným příkladem jsou média. V rádiu říkali, v televizi ukazovali. Tak hltáme často upravené informace, protože reportáž musí zaujmout, tedy musí být pořádně upravená. A právě díky takové úpravě opravdu zaujme. Divák nebo posluchač je tam, kde být má. Že je k smrti vyděšený? Nebo nemá přesné informace? Koho to zajímá?

Upravené nebo nepřesné řeči přitom mohou tolik zkazit, přesto jsme ochotní jim naslouchat a také díky nim vyhodnocovat situace, soudit ostatní. Velmi snadno se pak stane, že máme zaneřáděnou mysl cizími problémy. Horší ovšem je, že takových problémů se nejde snadno zbavit, právě proto, že nejsou naše. Není tedy nic horšího, než se trápit životy ostatních, celého lidstva. Zatímco situace kolem nás se uklidní, vyřeší, my trpíme dál.

Mám několik naprosto čítankových a krásných příkladů toho, jak něco vidíme a doopravdy je. Vdovec, který vychoval své dva syny naprosto sám a byl na to i náležitě pyšný, přišel smutný a zlomený. Jeden ze synů s ním zcela přerušil kontakt. S druhým se sice vídal, ale neustále se hádali. Návštěvy končily bouchnutím dveřmi a několika dny klidu. Nechápal, co se kolem něj děje, proč se synové chovají tak, jak se chovají. Důvodem, proč se hádal tak často se synem, který mu zůstal, byla jeho partnerka. Vždyť jí dělal pomyšlení, nosil domů peníze. A ona? Chtěla po něm ještě víc! Přitom nechodila do práce. Taková drzost! Měl jednu jedinou zásadní otázku. Zda se s tou mrchou konečně rozejde a zda to bude brzy. Jenže, osud chtěl, abych si mohla situaci zcela zajímavým způsobem načíst zcela jinak. Druhý den, aniž by syn věděl, že mě otec navštívil, přišel i on. Že k sobě patří, odhalili indicie ze společného života. Velmi zajímavě vyprávěl. Trápilo ho několik věcí. První byla partnerka, která nemohla otěhotnět, přestože se tolik snažili. Mimochodem, moc ji miloval. Do práce skutečně zrovna nechodila, dala na popud svého partnera výpověď a hledala práci jinou. Nebyla šťastná v zaměstnání a on chtěl, aby byla co nejvíce v pohodě a mohla konečně otěhotnět. Tak se jednoduše zavázal, že bude velmi rád plnit "živitelské" povinnosti, aby žena měla čas na hledání vhodné práce. Žili v bytě, který ale nevyhovoval. Tak se společně rozhodli pro hypotéku, jenže bylo potřeba našetřit nějaké peníze, aby ji také získali. Dost často tedy chodil na přesčasy, ovšem rád a z vlastní vůle, nikdo ho nenutil. S bratrem se vídal skoro pravidelně, snažil se dokonce vztah mezi ním a otcem urovnat. Jenže bratr si nechtěl nechat stále mluvit do života, nechtěl se dál pravidelně hádat. Rozhodl se tedy, že s otcem kontakt raději přeruší. Otec své syny sice moc miloval, ale byl přesvědčen, že jen on ví, jak mají žít, aby se měli dobře, lépe než on sám. Věděl přece nejlépe, co je pro ně nejlepší. Dokonce tak dobře, že jaksi opomněl zásadní fakt. Naslouchat jim, jejich potřebám. Nakonec, svět byl tolik nebezpečný, na každém rohu číhala nějaká vypočítavá mrška, která by je jen připravila o peníze a možná dokonce ještě sedřela z kůže. Vždyť to nakonec viděl všude kolem. Sám se dokonce podruhé ani neoženil, chtěl se tomuto všudypřítomnému nebezpečí vyhnout. Stačilo tak málo, přijmout svůj vlastní život a také fakt, že svůj život mají i synové.

Sama jsem měla dvě kamarádky. Jedna žila po rozvodu rodičů s matkou, druhá s otcem. Jedna litovala matku, kterou nechal otec zcela na holičkách. Sprostě ji opustil, když ho nejvíc potřebovala. Druhá zase byla na straně otce. Ten byl chudák neustále pod tlakem, matka skoro pravidelně dělala žárlivé scény, a také byla věčně nespokojená. Chtěla lepší bydlení, vstřícnější rodinu. Každá měla svůj úhel pohledu, obě viděly jejich situaci nějak.

Pravda je ale vždy někde uprostřed. Matka měla možná důvod ke svým výstupům, otec měl možná důvod vyhledávat pozornost jinde. Kdo ví. Ono totiž vždy něco nějak vypadá a doopravdy je.

JAK ZÍSKAT SPRÁVNÝ ÚHEL POHLEDU?

Zcela jednoduchým pozorováním dění kolem. Problém je však, že vždy jen něco uvidíme a uslyšíme. Víme skutečně, proč se dané věci dějí? Kde je důvod? Kde vše začalo? Kdo to způsobil?

Všímat bychom si měli hlavně svého nitra a toho, jak si získat nadhled a zachovat svůj klid, pokud se kolem nás dá cokoli do pohybu. Také se ptát: Co pro danou situaci mohu udělat? Velmi často, dokonce v naprosté většině zjistíme, že vůbec nic. A výsledek? Úbytek naprosté většiny toho, čím se dokážeme trápit. Získáme vnitřní klid a pohodu, která nejvíce pomůže k tomu, aby se daly do pohybu věci kolem nás tím nejlepším možným způsobem. Vesmír svou práci udělá a udělá ji rád.

Pokud totiž chceme cokoli změnit, měli bychom začít nejdříve u sebe. Změníme-li sebe, můžeme změnit svět kolem nás k nepoznání.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/115425966689592?__tn__=K-R