TRANFORMACE NEBO VÁLKA?

Jsme ve velmi zvláštní době. Jistě není nikdo, kdo by nezaznamenal, že do pohybu se dalo cosi, co není jasně vidět, ale cítit určitě. Máme logické i méně logické vysvětlení procesu, který se snažíme uchytit a pojmenovat. Jsme v revolučním dění, není pochyb.

Tápeme, potácíme se mezi informacemi a pocity, složitě hledáme pravdu. Co se ve skutečnosti děje? Kde je ta pečlivě ukrytá pravda? Jak se v tom všem dění orientovat?

"Moje sestra je úplně zabedněná. Vůbec nechápe, že by se měla probudit. Pohádaly jsme se, když mě označila za blázna." Těmito slovy začala klientka vysvětlovat, jak se snažila přesvědčit svou blízkou příbuznou, aby se nenechala zotročit vládními nařízeními. Dobu jako takovou vidí ve zcela jasném světle. "Probuzení" vnímá tak, že lidé jsou konečně svobodní, protože jasně pochopili a někdo zlý jim chce jejich svobodu zase odebrat. Vysvětlovala dál, že svobodný člověk je přece nebezpečný a systém takové nechce, je tedy potřeba i řádně bojovat.

Pamatuji na dobu, kdy mi Vesmír přichystal velmi zajímavou zkušenost. Dal mi konečně možnost postupně nahlédnout tam, kam každý nevidí. Tím také umožnil chápat souvislosti ve zcela jiných barvách. Život dostal úplně jiný nádech. Byl najednou tak krásný a úžasně jednoduchý. Chtělo se mi tuto zkušenost vykřičet do světa a tak se také stalo. Jenže okolí nechápavě vrtělo hlavou. Velmi jednoduše jsem si tak sama dokázala do krásného života vložit smutné chvíle.

Nějakou dobu prostě trvalo, než jsem pochopila, že takhle ne. Nemohu nikde razit životní filozofii, kterou jsem si vybudovala sama, ke které jsem i sama došla. Nemohu nikoho přesvědčovat, že to či ono funguje, protože jsem si to dokázala sama osahat. Můžeme tedy ukázat cestu, ale také si po ní musí jít každý sám. Uvidí totiž jiné věci, pozná jiné lidi, zažije zcela jiné situace.

Drobná paní se zeptala: "Všimla jste si, jak se teď všechno mění? Jak je ve vzduchu něco, co je naprosto úžasné? Užívám si to s nadšením, mám radost!" Šťastně se při tom usmívala. Vyprávěla o lásce a porozumění, o tom, jak právě tohle všechno je nyní vidět. Jenže nezapomněla dodat, že stejně intenzivně je vidět i zlo. Dělicí čára se zvýraznila. Podotkla, že je potřeba se připravit, to dobro bude potřeba ochránit a tedy vybojovat.

Život mi nadále připravuje zajímavé možnosti se posouvat, chápat další a další souvislosti. Vždy, když jsem přesvědčená, že žádné další dveře se už neotevřou, protože žádné nevidím, přijde překvapení. Najednou tam jsou a objeví se nový prostor k prozkoumání. Pochopila jsem tedy také, že v jednom životě stihnout vše asi nejde.

Přesto je ale pár věcí, kterými jsem si i naprosto jistá. Jednou z nich je, že dobro a láska jsou geniální v tom, že žádné války nevedou, nic takového neznají. Prostě jsou, a protože jsou energií jako každou jinou, rostou, nebo se ztrácí. Nic víc, nic míň. Tato energie je naprosto klidná a bez zbytečných snah se zviditelnit. Nemá potřebu akce, je obklopena tím, čemu říkáme klid, v tom je její největší síla.

Každou energii lze umocnit, umíme to dokonale. Není tedy potřeba bojovat, ale jen umocnit to, co je uvnitř nás a soustředit se v klidu na cíl. Staří indiáni mají jedno úžasné přísloví: Každý má v sobě dva vlky, jeden je zlý a druhý dobrý. Vyhrává ten, kterého krmíme.

Můžeme tedy klidně tuto další zajímavou revoluci označit za sametovou. Stačí, když budeme intenzivně krmit svého dobrého vlka a dobře se o něj starat.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/179686736930181/