TO NEDÁM!

Tohle slovní spojení znám, slyšela jsem ho nesčíslněkrát, ale poslední dobou více než často. Lidí, kteří se dostávají na samotné dno v jakémkoli směru, přibývá. Řeší vztahy, peníze, bydlení, práci, rodinu, prostě všechno možné. Někdy dokonce více z toho najednou.

Doba je zvláštní, zkouší nás všechny. I když se dalo trochu očekávat, že něco podobného přijde, připraven byl evidentně málokdo. Že ale žijeme neudržitelné, bylo jasné poměrně dlouho. Ve vzduchu bylo dlouhou dobu cosi...

Doba je ale taková, jaká je, nezbývá než to, co s sebou nese, přijmout. Začít přemýšlet jinak. Umět se nadechnout a hledat možnosti. Je toho mnoho, co nás má naučit, možná úplně vše. Zjistili jsme totiž hlavně, že jsme to jen a jen my, kdo se o sebe musí postarat. Že to za nás nikdo neudělá. Staré padá, je potřeba se soustředit na nové.

"Přišel jsem o všechno!" touto větou začal výčet stížností muže ve středním věku. Bohatému muži ztroskotal zásadní obchod. Možná i životní. Investice, která na obchod padla, malá opravdu nebyla. Při částce o které se zmínil, se mi podlomila kolena i v sedě. Nezbývalo, než prodat jeden z domů, které vlastnil, aby umořil i vzniklý dluh. Zůstal mu dům, ve kterém žil s rodinou. Také právě ta skvělá rodina a stále fungující firma. I když v pracovní oblasti musel pár věcí změnit. Při důkladném rozebrání jeho ztráty mohl sice zjistit, že mu zůstalo to nejdůležitější, ale uspokojení mu to zrovna nepřineslo.

Jeden příklad, i když zde trochu extrém, jak můžeme své ztráty vidět. Maminka s dětmi, žijící běžně ze dvou standardních příjmů, někdy dokonce jen z jednoho, by se asi vysmála. Ale každý máme své vlastní bolesti, které také nějak neseme. Se ztrátami se jednoduše srovnáváme špatně.

Jenže budou přibývat, bude potřeba se ztotožňovat se spoustou nového. Dosud funkční systém ukázal, že jistoty neexistují. Jedná se jen o naši představu. Nejsme připraveni na nic nového, přestože si nové a lepší přejeme bez rozdílu. Nemůžeme si do nového života nést staré věci. K ničemu je nevyužijeme.

Cesta dopředu může být trnitější, ale ve výsledku přenádherná. Proč ji tedy tak i nevidět předem? Proč si malovat černé scénáře a bát se toho, co se vůbec nemusí přihodit? Začít znovu je kořením života.

Čerstvá mladá paní se zajímala o zdraví své sestry. Potýkala se s problémy, které sice nebyly nikterak závažné, ale přesto ji zajímalo, zda bude v pořádku. Aby ne, vděčila jí za život.

Z jejího vyprávění mrazilo. Rozešla se s chlapcem, kterého moc milovala. Prostě ji nechal, odešel za jinou. Ve stejnou dobu jí pronajímatel bytu sdělil, že se musí vystěhovat. Nevěděla, co má řešit dřív. Bolestivé zprávy se začaly střídat, nedostávalo se možnosti mezi nimi nadechnout. Přišla ji navštívit sestra, aby jí řekla, že se tatínek zlobí. Nepřišla na domluvenou návštěvu, protože jí nebylo nejlépe, nechtěla se ukazovat u rodičů v tomto stavu, chtěla být sama. Tahle zpráva, byť se jednalo o naprostou malichernost, ale byla poslední kapkou. Po jejím odchodu se zhroutila a rozhodla se vše ukončit. Nejednalo se přitom o žádné volání o pomoc, ale jen snahu už nebýt. Byla si jistá, že se po ní nikdo pár hodin shánět nebude. Napustila si tedy vanu a vzala nůž. Podřezala si žíly na zápěstí. Duchaplné sestře se ale nezdálo chování mladé slečny, tušila, že by potřebovala společnost. Tak se vrátila. Našla ji včas, stihla ji zachránit.

V době, kdy mi tenhle příběh vyprávěla, se těšila z jiného, fungujícího vztahu. V plánu bylo miminko, svatba. Partner se rozhodl, že rodině postaví dům. Zářila štěstím a byla vděčná, že dostala možnost tohle všechno žít.

Můžeme přijít o cokoli. Od pár posledních drobných na autobus, až po milovaného člověka. Každá ztráta se počítá a každá je svým způsobem zásadní. Může přijít v době, kdy ji absolutně nečekáme. Můžeme si tedy dovolit každou takovou ztrátu oplakat.

Jenže tam vpředu v budoucnosti je vždycky něco nového. Čas nestojí na místě, jde dál. Přináší nové možnosti, do cesty nám chodí noví lidé, zažijeme spoustu nových věcí. Proč se na to všechno netěšit?

Cesta do světla obnáší opustit tmu. Jestli chceme vidět tu záři, není zbytí. Temnotu je potřeba nechat za sebou.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/207595987472589/