ŠTĚSTÍ

23.01.2020

Co je štěstí? Muška jenom zlatá? Wikipedie tvrdí, že se jedná o vnější příznivou a nahodilou událost. Je dokonce podrobováno řádnému výzkumu, kde se hledají korelace s jinými veličinami. Štěstí prostě dosud jasnou definici nemá.

Vždy ho ale spojujeme s něčím. Obecně se má za to, že šťastného udělají člověka jen peníze. Dá se za ně koupit přece úplně všechno. Z vlastní praxe ale vím zcela jistě, že to není pravda. Spousta bohatých lidí, kteří si mohou koupit opravdu úplně všechno, šťastná není.

Pro někoho je štěstí mít konečně partnera, nebo děti, nebo skvělou práci. Štěstí je jednoduše stále něčím podmiňováno, protože abychom šťastní byli, musí nás něco šťastné udělat. Samozřejmě se má obecně za to, že se jedná tedy jen o přechodný stav, protože pokud si nějaký ten sen splníme a jsme konečně šťastní, objeví se vždycky něco, co nás zase udělá nešťastnými.

Tady mám dvě hodně zajímavé zkušenosti. Za oběma stojí ženy, které později podlehly velmi závažné nemoci. Obě ke mně kdysi přišly jako klientky, ale staly se kamarádkami.

První řešila vztah. Začal se jí rozpadat pod rukama v době, kdy jediná dcera odešla z domu, protože dospěla. Vysněné bydlení bylo dokončeno, měla práci, která ji bavila. Měla všechno. Přesto byla nešťastná, protože měla podezření, že partner má jinou ženu. Tohle podezření se nikdy nepotvrdilo a dalo celkem práci krizi překonat, ale podařilo se. Nešlo si nevšimnout, že za jejím štěstím vždy něco stálo, bylo něčím podmiňováno. Když ji později diagnostikovali nádorové onemocnění, byla opět na samotném dnu. Navíc, chtěla jít cestou přírodní léčby, protože zkušenosti v rodině velely, standardní léčbu odmítnout. I když jsme společně pracovaly hlavně na psychickém zdraví, stále se dostatečně nedařilo. Vždy se našlo něco, co ji dokázalo srazit na dno. I když bylo jasné, že její volba stran léčby je správná, protože i samotní lékaři kroutili hlavami, jak to, že po celém roce ještě nejen žije, ale stále velmi dobře vypadá, její občasné neštěstí kazilo úsilí. Nedokázala si udržet radost z toho, že kontrola dopadla na výbornou, odešla dokonce s pochvalou. Takže její stav zdravotní byl jak na houpačce stejně, jako její stav duševní. Hlavním neštěstím pro ni byl příliš pomalý nástup úspěchu. Téhle nemoci se bála tolik, že padala na dno jen proto, že nádory nemizely tak rychle, jak chtěla. Její neštěstí dalo nakonec průchod strachu natolik, že ji zcela porazil. Vyhrál, bohužel její život.

Druhá přišla poprvé hlavně kvůli práci a vztahu. Obojí chtěla moc změnit, ale nejistota z budoucnosti ji velela držet se raději starých kolejí, byť byly zcela vyjeté a nefunkční. Pak přišla pauza, celkem dlouho se neozvala. Až jednou přišla a začala vyprávět. Bydlela jinde, měla skvělého přítele, jinou práci. Vůbec jsem netušila, že u ní tyhle změny probíhají. Jednoho dne si nahmatala bulku, kterou lékaři vyhodnotili jako nádor v lymfatickém systému, navíc agresivní typ již v metastázích. I ona odmítla standardní léčbu (nikoho tímto nenabádám, aby léčbu odmítal, rozhodnutí je na každém z nás, chci jen konstatovat, že pokud chceme nemoc zvládnout, musíme mít také vůli, nejen spoléhat na druhé). Když si vyslechla tuto krutou diagnózu, přišla domů a na kus papíru si napsala, co všechno chce změnit a k čemu se ještě nedostala. Během týdne byla odstěhovaná od partnera i s dcerou, v práci dala výpověď. Udělala doslova a do písmene krok do tmy. Rozhodla se pro jediné, užívat si života tak, jak nikdy, neohlížet se a hlavně se nebát. Samozřejmě se vyplatilo. Žila prakticky ze dne na den, ale byla šťastná i se svou nemocí. Postupně získala skvělou práci, úžasného partnera i nové bydlení. Měla zase všechno, co potřebovala. Její nemoc se začala ubírat úplně jiným směrem. Nádory se nejen přestaly šířit, ale začaly dokonce mizet! Vše zvládla bylinami a svým dokonalým štěstím, které si už nenechala vzít. Když jsme se viděly naposledy, ukazovala tři místa, kde se v těle, ještě krčily maličké nádory, zbytek byl pryč. Nad svou rakovinou skutečně vyhrála. Pár týdnů po poslední návštěvě zemřela. Osud byl v tomto případě jasný. Zemřela na výduť v mozku, která praskla. Její odchod byl snad daný, vyhrála tedy nad jednou nemocí, aby ji skolila jiná. V každém případě zemřela šťastná.

Štěstí prý není nikdy trvalé. Sama dnes vím, že tohle tvrzení je hloupost. Zvláštní je, že sice v duchu tušíme, ale pokud jde opravdu o život, jsme schopni si uvědomit, co za štěstím skutečně je. JEDNÁ SE O STAV MYSLI, a ten udržitelný je, dokonce za každých okolností.

Jistě, přijdou chvíle, které vás z euforického stavu probudí. Jenže každá taková chvíle má své opodstatnění, někam nás opět posouvá, něco nám sděluje. Pokud jsme schopni si takovou zkušenost uvědomit, nikdy nám nic není schopno naše trvalé štěstí vzít.

Co je možná nejdůležitější, právě tenhle stav je přímým napojením na ten prostor kolem nás, staneme se jeho součástí. A pokud jsme obklopeni láskou, zlo k nám jednoduše nemůže.

Když ráno vstaneš, poděkuj za ranní světlo, za svůj život a sílu. Poděkuj za jídlo a radost ze života. Pokud nenecházíš důvod k vděku, hledej důvod sám v sobě.

Tecumseh, náčelník kmene Šóniů