SOUCIT

Pokud bychom měli hledat definici pro slovo soucit, v odborném pojetí se jedná o spoluúčast s ostatními. Pochopit jejich utrpení, jejich trápení, pomáhat trpícím lidem. Důležité je takové utrpení i rozpoznat.

Trochu se v tom celém popisu ale ztrácím a dnes vím i celkem přesně proč. Příliš se totiž zabýváme tím, jestli ten či onen je hoden našeho soucitu, jestli je potřeba mu pomoci, jestli trpí dostatečně, aby zasloužil zásah.

Dnes už vím, že nic z toho není důležité. Že v popisu není ani zmínka o tom, že soucítit znamená, být člověkem. Nic víc, ani míň. Jinak se totiž dostáváme na tenký led. Pomůžeme a dozvíme se, že naše pomoc byla zbytečná, pomoc nakonec skončila v kapse někoho jiného, nedopadla na úrodnou půdu. Přijde zklamání. Přestože jsme soucítili a pomohli, bylo nám ublíženo zradou. Výsledek? Otupíme a jsme v pomoci druhým velmi opatrní, ne-li rovnou rozhodnutí již nikdy nepomáhat a nesoucítit.

Sama jsem tímhle obdobím prošla. Jednou jsem pomohla a pak se dozvěděla, že ne dostatečně, dotyčný mě ošklivě pomluvil. Zatrpkla jsem. Také posbírala podobné zkušenosti ostatních.

Zlom v tomto okamžiku nastal před lety, kdy jsem dostala zajímavou lekci. Vesmír je prostě dokonalý a v pravý čas posílá úžasné zkoušky. V příjemném letním dni jsem čekala na manžela, který mě měl vyzvednout. Procházela se po náměstí, obdivovala fontánku, kochala se sluníčkem. Zahlédla jsem muže, viděla, jak se zastavuje u lidí a něco žádá. Sem tam někdo sáhl do kapsy a vyndal peněženku. Bylo tedy naprosto jasné, co chce. Ten muž byl špinavý, neupravený. Ještě než stihl dorazit až ke mně, byla jsem rozhodnutá. Nic nedostane! Koupí si alkohol, možná dokonce drogy a bůh ví, co ještě. Opravdu přišel a požádal o nějaké peníze. Moje odmítnutí ho nijak nevyvedlo z rovnováhy, počítal tedy dopředu s oběma variantami, že něco dostane, nebo ne. Nebyl nijak vtíravý, dokonce poděkoval a odešel. Už tohle mě překvapilo. Moje pozornost se tedy soustředila na tohoto muže. Obešel ještě pár lidí a pak zavítal k obchodu, který byl nedaleko. Viděla jsem, jak před vchodem počítá v dlani peníze, pak vešel dovnitř. Za chvíli se vrátil s igelitovým sáčkem v jedné ruce, v druhé měl pet lahev s limonádou. Sedl si na obrubník a rozbalil nakoupené věci. Měl pár rohlíků a salám. Měl jednoduše hlad a žízeň. Odsoudila jsem hladového člověka jen proto, že jsme prošla nějakou zkušeností a byla ovlivněná i zkušenostmi jiných lidí. Nepamatuji si, že by mi někdy v životě bylo hůř, neuvěřitelně jsem se za sebe styděla. Tu noc Nemohla pořádně ani spát. Ale stalo se, že co jsem potřebovala ten den vyřídit, nebylo možné. Musela jsem se sem vrátit i druhý den. Zaparkovali jsme dost daleko od místa, kam bylo potřeba dojít. Ale jak jsem šla po chodníku, spatřila právě tohoto muže! Blížil se ke mně, šel mi naproti, asi by byl hodně překvapen, kdyby tušil, jak ráda ho vidím. Dostala jsem možnost napravit svoji chybu. Když mě chtěl minout, zastavila jsem ho a vrazila mu do dlaně připravené peníze. Překvapeně se na mě podíval, poděkoval a odešel.

Zlomový den mi dal jasně najevo, že není vůbec podstatné, zda naše pomoc dopadne na úrodnou půdu. Je absolutně nedůležité, co bude následovat. Zda poděkování, nebo výsměch. To už je totiž zcela jiná kapitola, odvíjí se jiné příběhy. Tím nejdůležitějším je, zůstat člověkem a pomoci, pokud cítíme, nebo vidíme, že je potřeba pomoci, soucítit.

Zklamání se pak totiž ani nekonají, jen si řeknete, tak ať. V danou chvíli jen uděláme, co cítíme, že je nejlepší. Když jsme byly s kamarádkou v jednom obchodě s domácími potřebami a obhlížely zboží, obdarovaly jsme mladého, upraveného muže, který měl v ruce spoustu listin, na kterých bylo, že shání peníze na stavbu dětského hřiště. Prokázal se dokonce i nějakou průkazkou. Ještě ten večer, když jsme sledovaly televizi, objevil se tam. Byl v pátrání. Takhle ho totiž obdarovala velká spousta lidí a dokonce v tomto obchodě, kde byl mimo jiné i natočen, velmi kvalitně mimochodem. Takže i krátce po tom dopaden. Po skončení reportáže jsme se dokázaly zkušenosti i celkem hlasitě zasmát. Nakonec, o celé jmění ani jedna z nás ten den nepřišly.

Jak jsem řekla, Vesmír je dokonalý a umí jak obdarovat, protože dary dáváme, tak brát, protože bereme. My máme jediný úkol. Jednat tak, abychom se za sebe nemuseli stydět, abychom mohli sklízet to nejlepší, protože sami to nejlepší i zaséváme.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/121778706054318?__tn__=K-R