SKLADIŠTĚ MYŠLENEK

Syndrom vyhoření, nebo také vyprahlosti, známe jistě úplně všichni, minimálně jsme o něm alespoň slyšeli. Dost často ho také používáme, přestože vyhoření jako takové neprožíváme, zatím. Tady bych zmínila, díky Bohu. Pokud se totiž vyprahlost projeví v celé své kráse, rozhodně není o co stát. Najít znovu sílu, obnovit potenciál a dostat se z vlastního vězení zpět ven, není totiž vůbec jednoduché.

Setkávám se příliš často s lidmi, kteří vědí, tuší, že mají problém, nebo k problému spíše směrují, ale stejně berou dopady na lehkou váhu. Pokud se vyhoření opravdu projeví, znamená to, že nám mozek dal naprostou stopku a už nás dál nenechá uložit jedinou další negativní informaci. Převezme kontrolu a my máme možnost jen přihlížet. Zkuste si tipnout, kdo v takovém případě dlouho vyhrává? Ano, je to právě ten zajímavý orgán, který je natolik přetížený, že už si dál ubližovat nenechá. A věřte, že dokáže mít hodně navrch.

Umí vzít mnohem víc, má pod kontrolou celé naše tělo. Řídí jeho funkce tak, abychom si měli konečně možnost opravdu hodně dobře odpočinout. Takže jen únava je také jen maličký dopad. Pak si můžeme gratulovat, že nás vlastně i šetří. Nebo máme tělo vybaveno tak dobře, že ostatní dopady celkem snadno zvládá. Jednoduše, syndrom vyhoření znamená, že jsme na konci cesty. Odbočku pak musíme v té tmě ale najít, snažit se znovu zažehnout alespoň malý plamínek svíce, abychom mohli pokračovat.

Pokud budu hodně stručná, syndrom vyhoření znamená, že se neumíme průběžně zbavovat negací, jen ukládáme další a další. Nic "neodpouštíme," jen přidáváme. I když je mozek orgán úžasně vybavený, umí spousty zajímavých věcí, má v tomto směru svou kapacitu.

Pamatuji na klienta, který se opakovaně radil hlavně kvůli práci. Byl zde nešťastný, chtěl moc změnu, ale vystrašená rodina ho neustále přesvědčovala, že takový krok by mohl být příliš nezodpovědný a také hodně riskantní. Tak setrvával. Přišel vždy, když potřeboval hlavně psychickou podporu. Byla jsem světýlkem na jeho cestě, které na pár chvil viděl a také z něj čerpal. Bohužel, jen to. Určitě ho měl spíše využít a zkusit z něj čerpat odvahu a nápady, ale to už by bylo nejspíše příliš. Dlouhá pauza mezi návštěvami mi dávala tušit, že snad konečně ten krok udělal a změna proběhla. Když se objevil znovu, zhruba po půl roce, nestačila jsem se divit. Změnu za sebou opravdu měl. Jenže, předcházel jí naprostý kolaps, kdy několik dní nespal. Do práce chodil jako stroj bez vyspání, přestal vnímat vše, co se kolem něj děje. Stranou, a to úplně, šla i běžná hygiena, nejedl. Jednoduše vypnul, tedy tlačítko zmáčkl jeho mozek. Když i rodina zjistila, že je nejspíše opravdu zle, zavolala záchranku. Hospitalizován byl skoro dva měsíce v psychiatrické léčebně, kde pod léky nejprve skoro týden prospal. Pak se mohlo začít s léčbou. Dnes má nejen novou práci, ale také se rozvedl. Nechtěl se dál nechat strhávat dolů a plnit jen přání jiných osob.

Krutý příběh s dobrým koncem je jen příkladem, že podceňovat signály našeho těla se nevyplácí. Každá nemoc, úraz nakonec znamenají, že se máme zastavit a přemýšlet, co nám tělo sděluje a proč nás zastavilo. Naše tělo je geniální a každá nemoc má i daný vzkaz. Stačí si ho jen všímat, vnímat ho, je přece naše. Stejné je to s myslí, s duší. Fyzično a psyché je dokonale propojeno, není oddělené. Úžasně spolupracují. Možná proto máme spoustu léčených, ale nevyléčených pacientů.

JAK ČISTIT MYSL?

V klidu, na místě, kde nebude rušeni, si sedněte a pravidelně dýchejte. Soustřeďte se jen na dech, jeho pravidelnost. Myšlenky nechte plynout, nevšímejte si jich, nezahánějte je. Mozek je neustále v pracovním režimu, dokonce i v době, kdy spíme. Musí tedy stále něco dělat, nechte ho tedy pracovat.

Zavřete oči, když jste dokonale uvolnění, vybavte si, vizualizujte truhly. Obě jsou velké, jedna má zlatou, druhá černou barvu, jejich víka jsou odklopená. Ze zlaté truhly září jasné světlo, z černé truhly jde tmavý opar. Dejte pokyn svým černým myšlenkám, aby opustily vaší mysl a zhmotnily se v černé kouli před vašima očima. Kouli uchopte a vložte do černé truhly, zavřete víko a poděkujte. Nyní požádejte, aby zlatá truhla vydala potřebné množství pozitivní energie. I ta se objeví jako zlatá koule. Představte si, jak tato zlatá koule putuje do vaší hlavy a nahrazuje prázdná tmavá místa. Zavřete i tuto truhlu a poděkujte. Všimněte si, jak vaše mysl zazářila, užívejte chvíli toho pocitu. Pomalu pak otevřete oči, ještě chvíli v klidu vstřebávejte zajímavý zážitek.

Cvičení je sice trochu náročnější, ale stojí za to, si ho opakovat, pokud nebudete úspěšní hned napoprvé. Dokážete načerpat velmi zajímavou a pozitivní energii a zároveň pročistit hlavu.

Často se procházejte v přírodě, pokud něco dodává spousty pozitivní energie a navíc dobrovolně jsou stromy, voda a zvířata. Zároveň je ale potřeba si umět tuto načerpanou energii i uchovat. Stále svoji mysl ochraňujte.