ROVNODENNOST ZAHALENÁ TAJEMSTVÍM

Jarní rovnodennost, tedy okamžik, kdy Slunce vstoupí do znamení berana, nastane 20. března v 10:38 hodin. Den bude stejně dlouhý jako noc. Děje se tak každý rok. Všichni ale víme, že tento rok je nyní velmi výjimečný.

Slunce nabírá na síle, probouzí postupně přírodu, energie stoupá. Vše kolem ožije, nový život přichází na svět. Jak všichni víme, jdeme ruku v ruce s touto energií, sledujeme dění, nestačíme se divit.

Kolem této jarní rovnodennosti je velká spousta záhad. Neprobouzí k životu jen fyzické procesy, ale jde ještě mnohem dál. Aktivuje to, co sice nevidíme a možná pouhým okem neuvidíme nikdy, ale budeme vědět jistě, že události kolem nás nejsou náhodné. Ony náhody totiž neexistují, ale tentokrát i těm, kdo jsou zarytí nevěrci, leccos dojde.

Rozhodla jsem se záhady tak důležitého času rozklíčovat pomocí karet. Průvodci, andělé se na otázku, na co se vlastně máme připravit, kouzlí jen potutelné úsměvy a nevydají hlásku. Prostě nemluví. Máme si to všechno odžít, bez možnosti nápovědy. Dovolila jsem si tu nápovědu trochu porušit, žádný zákaz nedorazil, tak snad...

Centrální karta je OSM POHÁRŮ. Vypovídá o situaci jako takové a je zcela příznačná. Ukazuje totiž na naprosté citové a fyzické vyčerpání. Síly sice došly, ale tam někde, je přece něco, pro co stojí za to žít. Je potřeba tomu jít naproti. Všichni nakonec děláme chyby, ale je také potřeba je napravovat (všichni bychom se měli zamyslet).

Křížem, tedy tím, co pozvedá centrální kartu, je RYTÍŘ PENTAKLŮ. Rytíři jsou bojovníci. Jdou do akce, na nic nečekají, mají jasné a dané cíle. Tento konkrétní se na věci dívá logicky, používá spíše než intuici selský rozum. Umí vzít za práci, je zručný, zná postupy, ví, jak cenná jeho práce je, dokáže si jasně určit cenu (hej páni konšelé, zdroje jsou omezené a lidé nejsou hloupí).

Vlivy vnitřní, tedy to, co nevidíme, je RYTÍŘ HOLÍ. Další akční bojovní, který ale naopak vychází ze síly duchovní. Je vidoucí, zná události budoucí, ví dopředu, co bude, tedy je i připraven. Nabádá ostatní k vnitřním proměnám, protože bez nich nemůže nikdo uspět v daném dění. Pomáhá s překážkami, pálí je uhel. Vlastně nemá soupeře, protistranu odzbrojí dříve, než zbraně vůbec pozvedne (záchrana je aktivována, jen ji nevidíme).

Vlivy vnější, tedy to, co vidíme, je POUSTEVNÍK. Jedná se o archetyp moudrosti. Vychází ze svých znalostí a zkušeností, nic nepopírá. Ví, že celek není jen to, co vidí pouhým okem, ale že musí zohlednit i to, co cítí. Ví, že cesta sebepoznání není jednoduchá. Že je potřeba odhalit nitro, zpracovat traumata minulá, aby se mohl soustředit na přítomnost a plánovat budoucnost. Nabádá k odpočinku a rozjímání, to vše je cesta (pravdu známe, jen je potřeba se jí také podívat do očí a nebát se ji pojmenovat).

Minulost představuje PĚT POHÁRŮ. Dá se jedním slovem nazvat, jako zklamání. Vztek a zloba nic neřeší, následuje tedy frustrace, někdy zbytečný boj, kdy ale pod těmito emocemi následují jen další chyby. Je prostě potřeba si přiznat, že tudy cesta nevede a změnit směr. Na druhou stranu, ten, kdo rychle pochopí, se také rychleji vzchopí (jsou věci a mocnosti, které neporazíme, často proto, že ony s námi ani bojovat nechtějí, jen odráží zbytečné útoky).

Blízkou budoucnost zastupuje MÁG. Princip odvahy, komunikace a naprosto dokonalého načasování. Místo násilí používá kouzlo osobnosti a výřečnosti. Je ve své podstatně geniální v tom, jak vystupuje. Umí okouzlit, je zároveň přirozenou autoritou. Jeho přesvědčivost je až omračující. Nerozkazuje, jen nabádá, ale nikdy neukáže špatnou cestu (boj vytváří zase jen boj, je zbytečný, nepřítele lze odzbrojit láskou a laskavostí, momentem překvapení může být zcela obyčejné pochopení).

Vzdálenější budoucnost představuje TŘI HOLÍ. Je potřeba se vydat jiným směrem, protože kolem nás se naformovalo zcela jiné prostředí. Aby naše cesta byla snadná, měli bychom aktivovat vše, co známe, víme, ale i cítíme. Spojit logiku a intuici bude nezbytné. Všechnu sílu, kterou máme, musíme vynaložit cíleně a smysluplně (přemýšlet složitě o tom, kde jsme se ocitli, je zbytečná ztráta času, toto prostředí si osaháme mnohem rychleji, když v něm začneme naplno žít).

Dalších slov je určitě netřeba. Čím dříve přijmeme pád starých hodnot a začneme vytvářet nové, tím rychleji vytvoříme i nám vyhovující svět. Pokud půjdeme ruku v ruce s Vesmírem a přestaneme se dívat za sebe, kdo ještě nejde, kdo se zbytečně zdržuje, nebo kdo se nám tu snahu snaží kazit, staneme se neporazitelní. Všechny ty síly, které nám v tom všem pomohou, jsou již aktivovány. My máme jediný úkol, konečně jít.