PROČ JSOU LIDÉ ZLÍ?

Tak tahle otázka je čím dál častější. A zodpovědět ji zase čím dál složitější. Zlo má navíc mnoho podob a jedna je zajímavější jak druhá. I když má v naprosté většině jednu jedinou základnu.

Komplikuje přitom život nejen tomu, kdo zlo snáší, musí mu přihlížet, ale také tomu, kdo zlo páchá. Nikdy totiž nic neřeší, jen komplikuje. Nic nevytváří, je za ním pouze strach a zoufalství. Přiznám se, že i já mám dost často problém pochopit, jak je možné, že tohle některým nedochází.

Naprosto klasický příklad stejně překvapil. Mladá, opravdu hodně mladá paní se zamilovala, jak už to tak bývá. Netrvalo dlouho a otěhotněla. Vdávala se tedy poměrně krátce po seznámení, nestihla svého budoucího partnera ani pořádně poznat. Uhodil ji poprvé krátce po porodu. Alespoň si počkal, až porodí. Následovaly další útoky, které se stupňovaly. Bála se jeho přítomnosti, bylo jí na zvracení strachem, když se vracel domů z práce. Až sem jeho agrese došla. Přesto zůstávala v naději, že se změní. Jenže jeho agrese se otočila i proti maličkému synovi, kterému v té době byly necelé dva roky. Když musela u dětského lékaře vysvětlovat monokl, který měl maličký na tvářičce, došlo jí, že takhle dál žít nemůže. Odešla, ustála i jeho další sliby, že už nikdy...

Vysvětlení se nakonec našlo. On sám moc snadné dětství neměl. V rodině k takovým útokům docházelo také, otec si na matce zlost vyléval dost podobným způsobem. Útoky spolužáků také odrážel dost špatně. Poznamenaný muž z dětství nedokázal se svou frustrací bojovat ani v dospělosti. Neuměl pracovat na tom, aby tento šílený program vyrušil a snažil se do minulosti nacpat co nejvíce lásky a hlavně odpuštění. Raději si ji neustále připomínal a doufal, že když on sám bude ponižovat a ničit další životy, snad si pomůže. Nepomohl. Po pár letech přišel prakticky o vše, co mohl milovat.

Starší paní měla problémy se sousedem. Jejím společníkem jí byl malý pejsek, našla si ho v útulku. Vyprávěla o něm nadšeně, milovala ho. Pořídila si ho, aby nebyla sama, když se rozešla s přítelem. Nevyšel jí další vztah, rozhodla se tedy, že další pokusy vzdá a bude milovat tam, kde se jí láska i vrátí. Jenže měla i starého souseda, samotného pána, který byl také sám, nikdo k němu nechodil ani na návštěvy. Než si svého Beníka pořídila, občas s ním prohodila pár slov. Soused si stěžoval na své dva syny, dost často. Byl velmi smutný, že nechodí na návštěvy. Paní litovala pána, jak špatně se k němu synové chovají. Sousedovo vystupování se ale změnilo ve chvíli, kdy zjistil, že sousedce dělá společnost chlupatý Ben. Do té doby mu totiž občas vzala nákup, umyla okna, přinesla bábovku, nebo porci guláše. Beník ale vyžadoval venčení, strhl na sebe její pozornost. Jednoho dne, když pejska venčila, běžel před ní a vběhl do domu dřív, než ona. Vyděsil ji šílený jekot malého pejska, utíkala zjistit, co se děje. Soused ho přetáhl holí, údajně se po něm ohnal. Bylo jí sice divné, že mírumilovný Ben útočí, ale co, pejsek z útulku může skrývat v povaze cokoli. Tento útok tedy přešla. Netrvalo ale dlouho a sama byla svědkem dalšího útoku pana souseda. Jednoduše se potkali a Beníka nakopl tak, že musela na veterinu, bez příčiny. Pohmoždil, naštěstí jen, pejskovi nohu. Když vysvětloval své chování, zůstala v šoku. Ta chlupatá bestie mohla jednoduše za to, že už nemá na nikoho čas, stal se z ní neuvěřitelný sobec, který má rád raději zvířata, než lidi. Vyčetl jí, že už k němu nechodí.

Změnila názor. Najednou jí bylo jasné, že se syny nebude problém asi jen jednostranný. Když viděla vztek v jeho tváři, došlo jí, že pán tak mírumilovný nebude. Že si za svou samotu může nejspíš sám. Opět tedy příklad, jak se někdo pomocí zla snaží dosáhnout porozumění a lásky. Ale získá jen odmítání dalšího člověka, který mu byl, možná jako jediný, nablízku.

Co vydáváme, se také vrací. Někdy dokonce velmi rychle. Pamatuji vyprávění kamarádky, které zaujalo, dokonce jsme se spolu i zasmály. Její vztah moc k smíchu nebyl, přítel ji sice měl hodně rád, ale jak se v průběhu vztahu ukázalo, měl hodně velké srdce. Miloval těch žen hned několik najednou. Když zjistila, co se děje, okamžitě známost ukončila. Stihla dokonce i chytit nepříjemnou nemoc. Přítel se ale nehodlal jen tak vzdát. Nejprve sliboval a přemlouval, když nic z toho nezabralo, změnil taktiku. Změnil se ve zlého tyrana. Nejdříve chodily výhrůžné SMS, když nepomohlo ani vyhrožování, rozhodl se svou zlou tvář ukázat osobně. Počkal si na ni u jejích dveří, a když se vracela z nákupu, napadl ji. Zkoušel ji přimět k návratu fackou, která byla tak silná, že jí roztrhla ret. Zděšeně vykřikla a on se dal na útěk. Cestu dolů po schodech ale úplně nezvládl. Spadl tak nešťastně, že si zlomil nohu, odnesla to stehenní kost.

Opět tedy snaha, která se nejen minula účinkem, ale zároveň byla i po zásluze potrestána. Je ale jasné, dokonce zákony fyziky tak hovoří, že pokud kolem sebe budeme šířit jeden druh energie, nemůžeme očekávat, že se vrátí ten opačný.

Základy zla jsou dané. Mají ve své podstatě stejné věci. Nespokojenost a frustraci. Jenže tak je nikdy nezměníme. Jen rostou a stávají se mohutnější, někdy dokonce tak, že přemůže svého nositele. Porazí ho jejich vlastní velikost a váha. Dost často formou nemoci, protože tělo takovou zátěž neunese.

Nepřinese nic dobrého, jen další zlo nebo samotu. Není jednoduše efektivní vůbec v ničem. Neznám žádný příklad, kdy by zlo vytvořilo cokoli dobrého. Není tedy lepší se uchýlit k úplně jiné energii? Té, která tvoří a vytváří, přináší další a další hezké věci, lidi, situace? Vždyť i tahle rovnice je naprosto logická a jasná. A člověk se přece tak rád pyšní označením - tvor myslící.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/183177423247779/