PŘÍLEŽITOST NEBO PROBLÉM?

26.04.2022

Jsme ve zvláštních časech. Energie houstne, zároveň je cítit velmi přívětivě. Nikdy nic podobného cítit nebylo. Všechno jakoby pomalu a plynule odchází. Připadá mi, jakoby se tento svět někam vzdaloval.

Těšíme se na změny, chceme vědět, co nás v novém světě čeká. Všimla jsem si ale, že ne všichni chápeme podstatu toho, co se děje. Dostávám totiž podivné otázky typu, kdo se o tyto změny zasadí a kdo je nastolí. Takoví lidé se rozčilují nad jednáním politiků, nedělají totiž to, co by chtěli, aby dělali. Špatně jsou pro ně lékaři, protože neléčí tak, jak by měli. Učitelé, protože neučí tak, jak si myslíme, že by učit měli. Mohla bych pokračovat.

Jsou před námi změny, které jsou tak obrovské, že v historii dosud nic takového neproběhlo. Vědomí lidé pochopili, že budování nového světa je na nich. Že jen oni ho mohou tvořit a dělat tím nejlepším. Nemůžeme čekat na nikoho. My jsme těmi tvůrci a hnacím motorem.

Kdy se můžeme těšit na zcela nové podmínky? Čekáním nic nezmůžeme. Nezmůžeme nic ani tím, že budeme druhé nabádat, aby se konečně začali probouzet. Pro někoho nelze vystoupit ze systému, když tu stále je. Tak se zdržuje rozčilováním a čekáním na druhé.

Dostali jsme mimořádnou příležitost. Příležitost nejen tvořit, ale také se přestat ohlížet. Prostě jít. Přebíráme odpovědnost. Za sebe, za své činy, za všechno, co vytvoříme. Nový svět chce nové bytosti. Takové, co na nikoho nespoléhají a nečekají. Nebojí se opustit to, co znají. Bez rozčilování nechají za sebou všechno, co jim už vůbec nic nedává.

I když to často nevidíme, jsme v těch nejpozitivnějších chvílích. Ujišťování jiných, že tomu tak není a že bychom se měli bát, protože doba je přece tak zlá, je jen snahou odvrátit právě od toho pozornost. Na nás je, zda takovému tvrzení uvěříme, nebo ne. Nejlépe, pokud taková slova budeme úplně ignorovat.

Wayne W. Dyer říká: "To, v jakém jsi životním nastavení, není nic jiného, než v jakém nastavení je tvoje mysl."