PŘIJDE TREST?

Dost často dostávám tuto otázku. Přijde zhrzená klientka, nebo klient a samozřejmě je zajímá, zda za to, co jim provedl partner, nebo i jiný člověk, přijde spravedlivý trest.

Naučit se nesoudit je hodně těžký úkol, ale důležitý. Každý totiž máme svou pravdu, každý vidíme stejný problém úplně jinýma očima tím spíše, když se nás konkrétně týká. A i když je pravda prakticky jasná a ten druhý opravdu a viditelně ubližuje, nebo ublížil, vždy je ještě potřeba najít důvod, proč tomu tak je. Nic není náhodné a nic se neděje jen tak. Úplně nejlepší ale je, přijmout situaci a jít prostě dál. Netrápí nás špatné myšlenky, nemusíme se učit chápat složitosti. Některé jsou stejně k nepochopení.

Vztek a zloba jsou důsledky práce našeho ega, jak už bylo zmíněno, ono přijímat moc neumí, pokud nás ovládá. Jenže právě ego také proto dost často klame.

Starší paní měla zásadní problém. "Bratr mě připravil o dědictví. Nenávidím ho! Když si všiml, že jsou rodiče už opravdu hodně staří, najednou tam měl cestu docela často. Pak, když zemřel otec a zůstala jen maminka, vzal si ji k sobě. Udělal to schválně, samozřejmě z vypočítavosti. Maminka na něj pak přepsala barák. Dostanu jen malou část." Jasná rána pro tazatelku, jenže s trochu nejasným podtextem. Samozřejmě ji zajímalo také, zda ho Bůh potrestá, když už je na něj tedy ta světská spravedlnost v tomto směru krátká. Zajímavé je, že právě s takovými a hodně podobnými problémy tazatelů se setkávám poměrně často. Paní neměla čas se o rodiče postarat. Její bratr si ale ten čas udělal. Co za tím vším bylo? Vypočítavost? Možná, ale možná také ne. Prostě se postaral, jen tento fakt je směrodatný. Paní o celé dědictví nepřišla, bratr ji musel vyplatit. Pravda, netýkala se jí celá polovina domu, ale část přece jen.

Peníze jsou často diskutovaným tématem. Tím spíš, mají-li se v rámci dědictví dělit. Za příběhem může být spousta pravd, ale ta skutečná je jen jedna. Jaká? Těžko někdo odhadne. Snažila jsem se paní i přesvědčit, aby se pokusila povznést, nechat peníze penězi. Nejsou přece jen důležité. Jediný bratr je podle mého důležitější. Nechtěla ani slyšet. Takže nenávist a zlobu si hodlala nechat. Nemyslím si, že tímhle bratra potrestá, jen sebe sama.

"Opustil mě, našel si jinou ženu, podstatně mladší." Těmito slovy popsala problém zhrzená žena. Zcela jasné sdělení. Samozřejmě se nezapomněla zeptat, zda na nový vztah ten její záletník "dojede," zda si ho najde spravedlnost. Jediné, co ji zajímalo, bylo, jak dlouho mu vztah vydrží. I v tomto případě se vztek a zloba pochopit asi dají, ale nejsou řešením ani tady. Snaha ji nasměrovat úplně jinudy, přesvědčit ji, aby uchopila příležitost a vzala ji jako životní výzvu, se vůbec nesetkala s pochopením. Těžko říci, co vedlo muže k tomu, aby se spustil jinde, aby dovolil se zamilovat do jiné ženy. Osud? Neuspokojivý život? Snaha změnit partnerku jako takovou? Jenže, ať je již za rozhodnutím muže cokoli, opuštěná žena měla uchopit problém za zcela jiný konec. Život máme přece jen jeden a je potřeba si ho užít. Jsem toho názoru, že dostala šanci začít znovu a jinak. Podívat se na svět i z jiného úhlu. Zklamání tak nejen rychleji pomine, ale uvidíme všechny jeho příležitosti a není jich nikdy málo, nikdy. Dívat se zpět a zajímat se, co mohlo být jinak, trápit se tím, jak je na tom ten druhý, sledovat, kdy konečně přijde ta životní lekce, kterou dostane, je ztrátou drahocenného času, někdy i zdraví. Mince má nakonec vždy dvě strany.

Místo otázek, zda přijde trest a kdy, by se měly pokládat úplně jiné. Kudy a kam jít? Co je pro mě nejlepší? Na všem, úplně na všem lze totiž najít vždy něco pozitivního. Často velmi, protože dostáváme novou šanci, jsme na nové startovací čáře, můžeme najednou jít, kam chceme. Takový začátek by se měl i oslavovat.

Cesty osudu vůbec nejsou nevyzpytatelné, prostě si ty pravé vždycky najde. Bez našeho souhlasu, neptá se. Pravdou je, že občas ale dopředu říká, že bychom se měli lépe dívat, změnit směr, začít jinak myslet. Pokud neslyšíme, není to jeho vina.

Soudy, tresty všeho druhu náleží těm, kteří jsou k takovým rozhodnutím kompetentní. V tomto směru je Vesmír naprosto dokonalý. Je dokonalý v tom, že netrestá, jen vrací zpět, co dáváme. Jeho genialita spočívá v tom, že tady se NIKDY neplete. A my bychom měli také přijmout fakt, že co pro nás znamená zradu, znamená pro jiného možnost si splnit životní sen, nebo se jen konečně nadechnout.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/127573098808212?__tn__=K-R