PŘÁNÍ

Je neuvěřitelné, kolik existuje návodů a zaručených postupů, které, pokud splníte podmínky, zaručí, že se vaše přání splní. Jsme ochotni prostudovat pečlivě kde co a dost často i zaplatit nemalé částky za to, že nám nebe sešle naši myšlenku zhmotněnou v úhledném balíčku.

Měli bychom ale jako první pamatovat na to, že ne vždycky nedostaneme to, co chceme, ale co potřebujeme. Jenže naše touhy mohou být tak silné, že si odmítáme připustit jiný osud. Zajímavé je, že za něj ve většině případů umíme později i poděkovat, protože jsme tam, kde jsme sice být nechtěli, ale moc se nám to líbí.

S přáními je to obecně dost složité. Jedná se ale o jediný moment v našem životě, kdy umíme žít přítomností. Na budoucnost tolik nemyslíme. A pokud ano, umíme si ji malovat v těch nejlepších možných barvách, protože nás přece čeká cesta, po které jsme rozhodnuti jít.

Neznamená to, že se nám nutně nemusí splnit, co chceme, dost často se tak mimochodem i děje. Proč ale tato přání na přání nefungují vždy?

Hlavním důvodem je, že jsme netrpěliví. Chceme všechno hned, nejlépe okamžitě. Když si něco intenzivně přejeme a nedaří se nám, máme tendence všechno vzdát a prostě se s danou skutečností smířit. Jenže pokud Vesmír neposílá dopis, po kterém tolik toužíme, má k tomu i svůj důvod. Je potřeba připomenout, že NIKDY nejedná tak, aby nám ublížil, naopak.

Jak už jsem se zmínila, moc jsem si přála studovat ekonomii. Bavila mě čísla, chtěla jsem mít právě tuhle školu. Nebylo mi dáno. Byla jsem poslána na zcela jinou cestu. Taková krutost! Jenže když jsem si právě tenhle sen mohla skutečně splnit a také si ho i splnila, zjistila jsem, jak zbytečný ten "papír" je. Dělám úplně něco jiného. Pravda, svým způsobem mi i pomohl, abych nebyla nespravedlivá, ale zcela jinak, než byl původní záměr. Tady bych se i zastavila. Protože tu vysněnou maturitu jsem využila v době, kdy byla skutečně potřeba. Nikoho nezajímalo, co jsem vystudovala konkrétně, jen zda vůbec něco. A začala zcela nová éra mého života. Takže přání bylo splněno, dokonce v ten pravý čas.

Dalším důvodem je, že se příliš upínáme na něco, nebo někoho, kde, nebo s kým prostě být nemáme. V prostoru je nastíněn zcela jiný záměr. A tak nás osud tak jako tak pošle jinam, nebo do náruče někoho jiného. Opravdu je to ale špatně? Není. A pokud ano, nejsme stále na konci cesty.

Mít sny a svá přání je důležité, dokonce velmi. Vždy nás někam posouvají, máme se na co těšit, snahu něco dokázat. Ale měli bychom dát také prostor tomu, co je kolem nás a je mnohem a mnohem dokonalejší, než my sami. Opravdu nejde nikdy proti nám, ale vždycky s námi.

Jedno krásné přísloví praví: Chceš-li Boha rozesmát, svěř se mu se svými plány. I když se totiž náš sen skutečně splní, všimněte si, že dost často způsobem, který v plánu není ani náhodou. Přesto se dostaneme tam, kam chceme.

Pamatuji na klientku, která se svěřila s velkou láskou. Měla vysněného kluka, byla moc zamilovaná a moc si přála s ním prožít svůj život. Jenže o ni nestál. Když se jí ale podařilo skutečnost zpracovat a zamilovat se do muže jiného, začal se opravdu snažit. Dokonce přišel s prosbou, zda by se k němu ještě nevrátila. Už to ale nešlo, byla těhotná. Manželství sice nevyšlo a dokonce se měla možnost s touto dřívější láskou i potkat, ale zvláštně a dlouho se míjeli. Nemohli se k sobě nějak dostat, vždy se objevila nějaká překážka. V té době našla svého muže snů. Dokonalého chlapa, kterého by nevyměnila za nic. Donesly se jí ale zajímavé informace. Její bývalá láska se také oženila, měl děti. Svou manželku ale celkem intenzivně bil a dokonce i podváděl. Nakonec se zamiloval a odešel za jinou. Ji nechal i s malými dětmi napospas. Svěřila se, jak je šťastná, že se jí její tehdejší přání nesplnilo. Nebo ano, ale jinak, než chtěla.

Čas nezastavíme, jde stále dopředu, dopředu jdeme i my, krok za krokem. To, že nyní něco žijeme, nějak žijeme a tím pádem jsme i nějak nastaveni, neznamená, že za týden, měsíc, rok, bude situace stejná. Potkáme spoustu lidí, zažijeme spoustu situací, které zažít máme. Jak ti lidé, tak i situace jsou důležité. Díky tomu všemu rosteme a sílíme, získáváme stále nové zkušenosti. Dejme tedy prostoru čas a možnost jednat tak, aby mohl vyhodnotit, co je pro nás nejlepší.

JAK SI SPRÁVNĚ PŘÁT?

Zaměřte se na své přání a promyslete jej. Jaká asi bude jeho podoba za rok? Za deset let? Je pro vás opravdu toto přání tak silné, že si dokážete představit stejnou chvíli i po letech? Pamatujte, lidé se mění, nejen my. Mění se i situace.

Pokud jste si jisti, že budete šťastni tak i po letech, své přání pojmenujte. V klidu si sedněte, zavřete oči a představte si tam někde v prostoru, ve vzdáleném Vesmíru světlo. Odevzdejte mu své přání a slibte, že si počkáte, až vám ho splní. Poděkujte.

Hotovo. Není potřeba, dokonce se ani nedoporučuje, naléhat. Nechte vše tak, jak je a počkejte si. Dobře ale sledujte chod událostí, které přijdou. Možná budete hodně překvapeni.