NEDOKONALÝ SVĚT

Přijde mi vzácné, když se objeví člověk, který na rovinu řekne: "Vím, kde mám rezervy, vím, s čím musím pracovat." V naprosté většině se totiž zaměříme úplně jinam, z nějakého záhadného důvodu nám to přijde samozřejmé.

Z čeho tenhle pocit pramení? Z jedné jediné věci - cítíme se dokonalí, tak dokonalí, že nám naši snahu, naše úsilí kazí svět kolem nás, nejvíce ale lidé v něm. Tak řešíme ostatní místo toho, abychom konečně začali řešit sami sebe.

Hned první slova, která klientka doslova vysypala do sluchátka, naznačovala, že půjde o zajímavý rozhovor. Nepletla jsem se. Žena už ve středním věku nemá štěstí na muže, tedy právě tohle tvrdí ona. Přitom je krásná, vzhledem asi naprosto dokonalá. Její partnerské neúspěchy probíráme docela dlouho. Je zasekaná zvláštním programem, kterého se neumí zbavit. Pramení odkudsi z dětství, dokonce o něm i ví, ale neumí s ním pracovat, nebo spíš nechce. Nejprve se stále vracela k rodičům. Snažila jsem se jí vysvětlit, že teď je ale dospělá, odpovědná za sebe sama, může tedy konečně začít cokoli měnit. Nejdříve na mě vykulila oči a nechápala, co po ní vlastně chci. Vždyť viník je jasný, tak o co mi jde? Po několika rozhovorech se zdálo, že konečně pochopila. Tentokrát bylo ale jasné, že ne zcela. Telefon musel strpět její naříkání pěkně dlouho, nechala jsem ji, ať ten vztek do sluchátka klidně pošle. Seznámila se s mužem, učaroval jí. Líbil se jí natolik, že nechtěla čekat, hned první rande zakončili po svém. Pán se ale zabalil, odjel a už se neozval. Její pokusy alespoň o telefon byly neúspěšné. Prostě si užil a odjel, ona nechápala. Její otázky směřovaly jen k němu. Proč jí to udělal, jestli vůbec něco cítí, nebo cítil, jestli se ještě ozve. Moje odpovědi jí zrovna neuspokojily a bylo cítit, jak na druhém konci roste nejen napětí, ale i zoufalství. V tom všem rozpoložení dostala nápad. Vrátí se ke svému bývalému partnerovi, se kterým bylo cosi nedořešené. Tam je určitě ten nej problém. Ujistila mě, že pokud si s ním bude moci všechno uzavřít, nastane tolik očekávané uvolnění, dorazí klid na duši. Pak se rozplakala. Trvalo to docela dlouho, ale podařilo se mi ji uklidnit.

Musela si vyslechnout, že nelze měnit cokoli u jiných lidí. Nelze se ohlížet na to, co dělají špatně. Je vždycky důležité se podívat na sebe, nebo spíše do sebe. Proč nám to či ono ubližuje, zabývat se tím, co konkrétně v nás emoce rozehrává. Pak totiž můžeme najít i správné odpovědi, odhalit naše vlastní rezervy. Ve chvíli, kdy jsme schopni právě naše nitro svléknout do naha, ukážou se nedostatky. Ty pak jde kousek po kousku opravovat, hladit a uzdravovat.

"Víte, jak je těžké s těmi lidmi vyjít? Pořád proti mně něco mají, vždyť já nikomu nic nedělám. Jen pracuji." Těmito slovy se snažila klientka vysvětlit, proč už po třetí mění práci v poměrně krátké době. Bylo mi jasné, že když se zeptám, co dělá špatně ona, odpověď bude asi nasnadě. Tak jsem na to šla oklikou. Vím moc dobře, že takhle jednoduše nic nefunguje, vždy se za tím vším skrývá naše dokonalost. Samozřejmě jsem se dozvěděla, že kolegyně se vlastně moc nesnaží, dělají svou práci špatně. Musela je tedy občas upozornit. V posledním zaměstnání se jedna dokonce špatně chovala, bylo tedy asi jasné, proč si její manžel našel milenku. Jen jí řekla svůj názor. Ve výčtu nedostatků, které vždy postupně nacházela, pokračovala dál, bylo jich nemálo. I když jsem zvolila poměrně mírnou taktiku, jak vysvětlit, kde by měla zvolnit, neuspěla jsem. Zaměřila jsem se tedy jen na nové zaměstnání. Netuším, zda v něm vydržela.

Existuje jedno naprosto výstižné rčení, které říká: Pokud chceš cokoli změnit, začni u sebe. Jen tak lze pochopit jeho podstatu, všechny pochody, události. Nic není náhodné, vše se přece děje z nějakého důvodu. Co víc, všechno kolem nás k nám také neustále promlouvá.

Nelze měnit myšlení jiných lidí, každý máme nějaký ten úhel pohledu, každý něco nějak vidíme, následně vyhodnocujeme. Snahou s tím vším něco udělat získáme jen zklamání, beznaděj, smutek. Dost často i nezáviděníhodné zdravotní problémy.

Pokud si totiž dobře všímáme toho, co nám vadí na ostatních, odhalíme to, co sami zpracované nemáme. Následné přijetí okolního nedokonalého světa znamená obrovskou úlevu. Najednou se totiž vyjeví ve zcela jiných barvách.

Naše problémy odputují do neznáma, překážky mizí jak mávnutím proutku. Nejsou totiž již potřebné, není nutné si cokoli dál uvědomovat. Život se stane jednoduchým a ve své jednoduchosti i naprosto dokonalým.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/159581652274023?__tn__=K-R