NĚCO ZA NĚCO

Asi to známe všichni, byli jsme tím ubezpečováni prakticky stále. Bez práce nejsou koláče. Když něco chceš, musíš se snažit. Pokud nepřidáš, skončíš u lopaty, a tak bych mohla pokračovat. Jistě, bez přidání ruky k dílu nelze asi vůbec nic, za každým úkonem je nějaká práce. Bohužel, právě proto, že jsme vedeni se hnát dopředu, získáváme často práci, která nenaplňuje, nebo hůř, deprese. Naštěstí ne vždycky.

Jsme vlastně všichni tak nějak učeni získávat většinu toho, co chceme, značným úsilím. Dnes už je to jinak, ale zjistila jsem, že se mi v podvědomí uhnízdil na dlouhou dobu zajímavý blok. Neuměla jsem v klidu odpočívat. Pokud nebylo co dělat byť jen chvíli, přemáhal mě divný pocit, že je něco špatně. Tento blok byl vypěstován roky snaženími, která ale záhadně nikam nevedla. A pokud se cokoli podařilo, za chvíli to bylo málo, bylo potřeba přidat, protože mohlo následovat něco víc.

Tak nedokážeme zvolnit a jsme v neustálé honičce za něčím, protože to se po nás chce. Tak jsme vlastně všichni vychovaní, hlavně školou. Známky na stupnici od jedné do pěti nikoho nenechávaly a nadále nenechávají na pochybách, že jsme buď dobří, nebo k ničemu. A co si budeme povídat, být k ničemu je dost stresující. Je potřeba jít naproti ještě většímu stresu, abychom za něco konečně stáli a dostali to, co zasloužíme.

Maminku zajímal hlavně její syn. Devítiletý třeťák vykazoval jasné známky, že je neschopný, neužitečný, pro život absolutně nepotřebný. Nejdříve mu byl tedy odepírán potřebný odpočinek a klukoviny s kamarády, protože bylo potřeba se učit i mimo školu, hodně mimochodem. Na blbosti moč času nezbylo. Jenže i tahle snaha nad rámec se ukázala jako neúčinná. Známky sice dokázal trochu poupravit k obrazu nejen rodičů, ale i učitelů, jenže ne dostatečně. Přidaly se zdravotní problémy, astma ho dost často vyřadilo z učení úplně. Když náhodou nebyl nemocný, záchvaty agrese zvládala rodina mizerně, vlastně skoro vůbec. Protože se tak projevoval i ve škole, skončil v psychologické poradně a následně na psychiatrii.

Vyslechla jsem tenhle příběh mlčky, nebyl totiž zdaleka jediný svého druhu. V duchu jsem si představila, co se musí špuntovi odehrávat v hlavě, jak asi bojuje se zoufalstvím, ze kterého není cesta ven? Napadala mě dokola jedna jediná otázka: Jak, proboha, může někdo něco takového vůbec dopustit? Může, bohužel, systém žádá jen ty schopné, oznámkované, co nejlépe. Smutný a nepochopitelný fakt.

Muž ve středním věku chtěl vědět, kdy ho konečně povýší. Obešli jeho osobu, snahu, kterou vynakládal už několikrát. Vyprávěl, že dělá opravdu maximum, že netuší, co se po něm vlastně ještě chce. Rodinu pomalu neznal, protože v práci trávil čas i v době svého volna. Potíže s krevním tlakem, který byl už dvakrát tak vysoký, že skončil v nemocnici, dávaly jasně tušit, že všechna jeho snaha už přerostla únosnou mez. Přesto stále pokračoval ve snažení, protože tak chtěl uspět nejen v očích rodiny a známých, ale především ve svých vlastních. Bez patřičného ohodnocení práce by si přece nemohl vážit sám sebe.

Druhý extrém, kdy je člověk ochoten se zcela dobrovolně zničit, protože jinak by mohl být za neschopného osla. Pán prostě čekal, kdy mu dá někdo pomyslnou jedničku a postará se tak o jeho klidný spánek.

Je trochu smutné, že se neumíme zastavit a nadechnout se zcela čerstvého vzduchu. Neumíme požádat duši, ať nám sdělí, co opravdu chce. Stále jen musíme, protože bez patřičné snahy žádné koláče nebudou. Nebo prostě jdeme proti osudu tak dlouho, až se umoříme zcela.

Priority jsou v obou případech dané. Ani v jedné z nich nejde o člověka, ale jen o to, zda si zasloužil být kvalitně ohodnocen kýmsi. Neuvěřitelný paradox dnešní doby.

Je přitom zcela jednoduché se odpoutat od všeho, co nám bere sílu. Určitě jde dětem vysvětlit, že nemusí být jedničkáři, aby mohly být v životě úspěšní. Určitě si můžeme vážit sami sebe, bez toho aniž by tomu předcházelo kladně ohodnocení v práci, nebo povýšení. Je jen na nás, jestli umožníme vyhrát klid a vyrovnanost. Co totiž vydáváme, to dostaneme. Odměna je tím pádem asi zcela jasná, a to bez složitých výpočtů.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/163670201865168?__tn__=K-R