MŮŽE DÁREK UBLÍŽIT?

Osobně mám dárky moc ráda, miluji překvapení. Určitě nejsem jediná. Vidím za nimi hlavně to dobré, i když z některých respekt mám. Takže odmítla jsem s díky například obraz, který na mě moc dobře nepůsobil. Zbavila jsem sošky čarodějnice, protože se děly doma podivné věci. Co víc, s odchodem dárečku se rozhostil opravdu klid.

Jak to s dárky vlastně je? Proč je na místě opatrnost, když je přijímáme? Nad touto otázkou jsem se zamyslela kdysi více, vyslechla jsem totiž jedno hodně zajímavé vyprávění.

"Tatínek miloval starožitné věci, hodně se jimi obklopoval. Také proto spoustu starožitností dostával jako dárek k různým výročím. Jednou dostal hodiny. Velké, stojaté, asi sto let staré. Daroval mu je kamarád k narozeninám. Byly plně funkční, ale jednoho dne jít přestaly. Bití každou hodinu šlo rodině trochu na nervy, tak se tím ani nikdo nezabýval. Hodiny stály v hale a dělaly jen zajímavou ozdobu. Maminka jednou ale spadla jednou ze schodů a zlomila si krček. I když byla na operaci, která dopadla dobře, už se pořádně nevzpamatovala. Zhruba půl roku na to zemřela. Prostě smůla, tak jsme vyhodnotili všichni tuto událost. Pak ale z těch samých schodů spadl i tatínek, stalo se to zhruba půl roku po maminčině nehodě. Výsledek byl prasklá lebka. Následovalo několik slabších mrtvic, zemřel za necelý rok. Ten pád ze schodů nám byl už velmi podezřelý, ale zatím jsme to stále viděli jako ošklivou nehodu. Byl v té době doma i sám. Dům jsem zdědila a také tu spoustu starožitností. Ne vše se nám líbilo, tak jsme něco rozdali, něco prodali, hodiny jsem si nechala, byly hezké, do haly se hodily. Rozhodla jsem se, že je dám opravit. Našli jsme s manželem hodináře, který se jich ujal. Přijel si pro ně, prohlédl a odvezl si je s tím, že do měsíce by měla být oprava hotová. Jenže za pár dní volal, že hodiny opravit nelze, nejsou součástky. Bylo nám to divné, tvrdil původně, že je schopen je opravit, ale budiž. Asi jen neodhadl složitost. Šlo nakonec o velmi starou věc. Manžel nebyl doma, ale slíbila jsem, že druhý den odpoledne určitě přijedeme. Nesouhlasil, chtěl, abychom dorazili co nejdříve, nejlépe hned. Ta naléhavost mě zarazila, ale tvrdil, že mu zabírají místo. Chtěl se jich tak rychle zbavit, že se ihned sám nabídl, že je doveze. Opravdu byl za necelou hodinu u nás i s hodinami. Dokonce s kolegou, který mu pomohl je odnést do domu. Když odcházel, podal mi ruku a prohodil, že si je nemáme nechávat, radil se jich zbavit. Pak spěchal pryč. Jeho slova jsem vůbec nepochopila, nic nevysvětlil, utíkal, a to doslova, z domu. Manžel byl na služební cestě, ale podivnou historku jsem mu zavolala. Říkal, ať to nechám být, že hodináře sežene. Víc jsme to nerozebírali. Ložnice byla v patře nad schody, ale až tam jsem slyšela bití těch hodin. Ten zvuk mě uprostřed noci probudil. Nechápavě jsem na posteli přemýšlela, jak je to možné, když hodiny nejdou. Šla jsem se tedy podívat. U hodin stál muž. Byl v černém obleku, na hlavě divný klobouk. Byl vůbec divně oblečený, tak nějak hodně staromódně. Takové obleky se již nenosí. Krve by se ve mně nedořezal. Utíkala jsem zpět pro pepřový sprej a křičela, že zavolám policii. Když jsem se vrátila zpět, dole u hodin už nikdo nebyl. Opatrně jsem sešla ze schodů a prohledávala dům. V ruce mobil, připravená hned volat záchranu. Všude bylo zamčeno, okna zavřená. Nikde nikdo nebyl. Hodiny dál nešly. Žádný tikot, žádný pohyb kyvadla. Zírala jsem na ně, prohlížela je nechápavě ze všech stran. Ticho. Tu noc jsem už nespala a těšila se na manžela. Vyděšená jsem byla k smrti. Když se manžel vrátil, měla jsem jedinou otázku, jak se zbavíme hodin. Padl i nápad je prodat do starožitnictví, ale nechtěla jsem, aby strašily někoho dalšího, co víc, aby ubližovaly. Odvezli jsme je, ještě ten den, do sběrného dvora. Pánovi, který od nás hodiny přebíral, se moc líbily. Divil se, proč je vyhazujeme. Nic z toho, co se nám stalo, jsem mu neřekla, jen to, aby se jich rychle zbavil."

Paní, která příběh vyprávěla, mi také řekla, že do té doby ničemu nadpřirozenému nevěřila. Až do této doby. Dodala, že všechny starožitné věci šly z domu pryč. Bála se nechat i to, co koupili její rodiče.

S dárky je to tedy asi trochu složitější. Ne všechny jsou evidentně pro radost. Měli bychom tedy dobře volit, zda všechny bez rozdílu přijmout. Můžeme k němu občas dostat i nechtěný bonus.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/193751128857075