MOŽNOST VOLBY

Život je úžasný ve své variabilitě. I když dojdeme do chvíle, kdy jsme naprosto v koncích, vždy nabídne nové a nové cesty. Dokonce nám všem umožňuje jít rovně a bez překážek, nebo v bahně a klopýtat s neustálými přestávkami. Někdy proto, že už nemůžeme. Přitom hned vedle je ta snadná cesta.

Proč tak často volíme tu složitější cestu? Má to hned několik důvodů. Někdy proto, že jsme tak vychováni a naučeni, že si vše musíme zasloužit. Bez práce nejsou koláče, slýcháváme. Nebo, zadarmo ti nikdo nic nedá. Musíš se snažit. Také proto, že nás do dospělosti stále někdo vedl, ochraňoval natolik, že tohle stále vyžadujeme a pak nám jen zapomenou na cestu skoro vždy říci, že i my bychom se měli jednou postarat o sebe. Dokonce ale i proto, že tak se kolem nás chovají ostatní a přece nesmíme vybočovat z řady. Vždy je prostě nějaký důvod, často neuvěřitelně bizarní.

Mladá žena poměrně čerstvě vdaná, zjistila, že jí manžel vlastně vůbec nevyhovuje. Vdávala se sice zamilovaná, ale v momentě, kdy se stala manželkou, nacházela další a další chyby. Kupily se neuvěřitelně rychle. Velmi špatně bylo bydlení, manželova práce, její práce, manželova rodina. Byla toho velká spousta. Měla prostě jasnou představu, jak by mělo její manželství vypadat a ta se jí rozplývala před očima. Na scéně se tedy objevil přítel, který splňoval vše, co chtěla. Rozhodla se, že půjde za ním. Brzy ale selhal na celé čáře. Podle jejích slov se choval divně. Zase našla spoustu chyb, se kterými si vůbec nevěděla rady. Najednou se ocitla zcela sama u kamarádky, protože dveře se zavřely na obě strany. Dostala v tu chvíli možnost si uvědomit, co vlastně chce. Zjistila, že stále miluje svého muže. Najednou bylo všechno kolem něj v pořádku. Teď hlavně doufá, že i manžel stále miluje, že je schopen a ochoten odpustit.

Rodiče mladé paní se starali dobře, dokonce velmi dobře. Měla tedy vše, na co si vzpomněla. Donekonečna odpouštěli její prohřešky. Do světa ji pustili s představou, že takhle funguje život, svět. Za ruku ji ale už nevedli, musela si poradit sama. Snad zabralo ujištění, že vše se zase v dobré obrátí, že by ale také měla vzít za svůj život zodpovědnost. Třeba zjistí, že se sice můžeme nějak rozhodnout, jakou cestou vlastně půjdeme, ale nikdo nám cestu ukazovat a oprašovat nebude. Je lepší jít tou snadnější a lepší rovnou.

I když uděláme "špatné" rozhodnutí, nikdy špatné není. Vše je v pořádku, měli jsme si něco vyzkoušet, naplnit na nějaké úrovni osud svůj, nebo někoho jiného. V prostoru je řád, přestože vidíme chaos. Abychom mohli řád vidět, je potřeba se zastavit a dívat se. V tom nastalém tichu se vždycky objeví cesta, ta lepší.

Kamarádka se pokoušela s manželem o miminko. Jejich snažení se přehouplo do třetího roku, zjistila, že má nejspíše problém. Nastal tedy kolotoč vyšetření a různých konzultací s lékaři. Stala se pro ně, tedy i s manželem, jednou velkou záhadou. Oba totiž byli prakticky v pořádku. Její touha mít miminko se ale stále zvětšovala již s prvními pokusy. Jak její touha sílila, stávala se každá menstruace úskalím, které oplakala. Tak vlastně plakala každý měsíc několik let. Postupně začala svoji vlastní menstruaci nenávidět, takže ji občas úplně opustila, což byl ale jediný problém. Lékaři vnesli do jejího života novou naději, rozhodlo se o umělém oplodnění. Nastal tedy další kolotoč pokusů, které končily nešťastně. Každý měsíc svému těhotenství věřila a zároveň měla hrůzu z toho, že se nepovede natolik, že prostě nevyšel. Došly možnosti i peníze. Takže zvolila po naprostém vyčerpání další možnost. S manželem se domluvili na adopci. Tady kolotoč různých zkoumání a dokazování, že jsou vhodným párem, už brala s větším úsměvem. Padlo konečné rozhodnutí a mohla se vypravit pro maličkého kojence. Čekal jen na ni. Syna, i když k ní přišel jinou cestou, než očekávala, milovala od první chvíle. Byl prostě její a vnesl do jejího života kýžený klid. Zklidnila se natolik, že za zhruba tři měsíce po tom, co si ho přinesla domů, zjistila, že je těhotná. Otěhotněla pak dokonce ještě jednou. Nutno dodat, že v době, kdy se jí další těhotenství vůbec nehodilo. Má tedy celkem tři děti, které miluje. Dost často tvrdila, že si s ní osud zahrál zajímavou hru.

Možná to ale byla ona, kdo se pokoušel osudu pomoci. Kdo se ho snažil usměrňovat a řídit. Tak klopýtala a až hystericky se snažila jít tou nejsložitější možnou cestou, protože její přání nenaplnil tak, jak chtěla ona.

Osud nedává, co chceme, ale co potřebujeme. Pro někoho sice hodně složitý fakt, ale zároveň logický. Nejde bojovat, pokud nám není něco dáno. Proč tedy nepřijmout skutečnost, že něco mít nemáme? Vždy je důvod, vždy je nám místo toho dáno něco jiného.

Máme jednoduše vždy na výběr. Můžeme se životem složitě bojovat, nebo ne. Můžeme se pokoušet napravit nenapravitelné, nebo si počkat na výsledek. Můžeme se prostě svobodně rozhodnout.

https://www.facebook.com/photo/?fbid=149377886627733&set=a.102163594682496