JE TO DOBŘE?

Tuto zvláštní, i když svým způsobem logickou otázku, dostávám neustále. Neudělám chybu? Budu šťastná(ý)? Nepřitížím si? Neriskuji?

Každý krok do tmy znamená riziko. Jenže pokud bychom měli jít do důsledků, život jako takový je jedno velké riziko. Vlastně stále, dokonce i v případě, že víme přesně, kam jdeme, je krok do neznáma. Nikdo přece neví, jak bude stejná situace vypadat za hodinu, týden, měsíc, rok, nikdo.

Život ale je proto, aby se žil. Je jedním obřím dobrodružstvím, které přináší každý den něco jiného. Nikdy nebudeme stát na místě. Tak, jak jde čas, jdeme s ním kamsi dopředu i my. Jsme dokonce připraveni poznávat, chtít nové věci, potkávat nové lidi. Tento program je naší nedílnou součástí a máme jej všichni.

Představte si místo, kterému se říká samotka. Maličkatá místnost, kam se zavíralo za trest. Někdy na dlouhou dobu. Dost možná někde ještě stále zavírá. Nejlepší možnost, jak zešílet.

Naše rituály, stále opakující se situace a to dokonce i v případě, že stejně nové lidi potkáváte a stejně se vaše práce svým způsobem nějak, i když mírně mění, nás mohou dostat tam, čemu se říká deprese, nebo vyhoření.

Změnu potřebujeme k životu jako koření, jako sůl. Nadarmo se neříká, že "změna je život a život je změna." Proč se jí tedy tolik bráníme? Proč se tolik bojíme toho, co přijde? Na toto téma vykládám karty neustále. Nezmiňuji se proto, že by mě tato otázka jakkoli pohoršovala, měla jsem s ní problém, ale jen proto, že je jednoduše tak častá, přitom změny tolik potřebujeme.

Navíc, pokud někde máme být a nedáme šanci osudu, přestože nás stále ke změně vede, provede ji prostě úplně sám, aniž by žádal náš souhlas. Vzpomínám na klienta, který měl sen ohledně práce, neustále plánoval ji změnit. K tomuto kroku ale nenacházel odvahu. Jeho současná práce byla jistotou, i když srdce běželo daleko před ním. Musel ho dohnat a postupně i doháněl. Přicházely záhadné překážky, braly se odnikud. Osud jasně naznačoval, že by se měl hýbat, že by ten konkrétní krok udělat měl. Až přišla rána doslova z nebe. K jeho práci ztratil prakticky hned přístup. Nezbylo tedy nic jiného, než se na svou novou cestu opravdu vydat. Byl velmi zaskočen a velmi nervózní, ale podařilo se. Začátky sice nebyly nejjednodušší, dost možná i proto, že tak úplně připraven nebyl, ale uspěl.

Dost často jsme schopni tyto kroky i něčím podmiňovat. Například z nefunkčního vztahu se nám odejít nechce jen proto, že se tolik bojíme samoty. Takže čekáme, až někdo přijde, kdo nám konečně umožní tento krok i udělat. Takové zvláštní přání měla jedna z mých klientek. Manželství nefungovalo několik let. Dva lidé jen přežívající vedle sebe, což nejvíce vadilo právě jí. Nakonec se přece jen stalo. Potkala svého "pana božského" a rozhodla se ten zásadní krok udělat. Co víc, karty ukazovaly na krok skutečně dobrý, dokonce skvělý. Za pár týdnů ale přišly problémy, nemalé. Její princ ve chvíli, kdy se rozhodla od manžela odstěhovat a začít nový život, začal unikat a schovávat se. Od manžela sice odešla, ale nový vztah nevyšel. Ptala se, jak je to možné? Je to možné. Tento muž ji totiž donutil udělat ten zásadní krok, naučit ji žít se sebou, přestat se sama sebe bát a konečně vzít život do vlastních rukou, přijmout za něj i svou vlastní zodpovědnost. Dnes už má konečně i svého vysněného prince, který nikam neutíká.

Ve chvíli, kdy jsem se sama smiřovala se smrtí mojí sestry, přišla pomoc. I když jsem moc dobře už dávno věděla, že smrt není tak zlá a špatná a že neodcházíme nikam pryč, jen se posouváme do jiné úrovně bytí, stesk byl krutou skutečností. Také dost zpochybňoval všechny tyto vědomosti. Vyvstal totiž nejeden otazník, kdy jsem si říkala, že se možná pletu. Že mám možná jen bujnou fantazii, za kterou není nic reálného. Do ruky se mi dostala kniha, která je nyní jednou z mých srdečních záležitostí. Jmenuje se "Jaký je život po životě?" a napsal ji uznávaný neurochirurg Eben Alexandr. Tato kniha udělala za všemi těmi otazníčky jasné tečky. Zjistila jsem, že se nemýlím a žádné halucinace skutečně nemám.

Zaujalo mě navíc jedno zásadní a kouzelné sdělení, kdy se tento lékař ptal té neuchopitelné energie kolem sebe, zda nedělá chybu: Všechno, co uděláš, Ebene, je dobře.

CHYSTÁTE SE KE ZMĚNĚ?

Zvažte všechny klady, které v ní vidíte. Samozřejmě se objeví i zápory, zaúřadují vaše strachy. Pak se ale zaměřte na to, co vám dávají právě ty zápory a kam vás váš strach posouvá. I to jste postupně schopni právě na klady přeměnit.