JAK PŘEŽÍT TUTO "HROZNOU" DOBU?

Vítejme v nové době, další zkouška dorazila s plnou parádou. Je důkladně vybavená, nikoho nenechá na pochybách, že se opravdu něco děje. Neskrývá se, ale ukazuje svoji tvář, má velmi účinné zbraně. Proč se tak vybavila? Proč je vůbec tady?

Vysvětlení je sice zcela jednoduché, dokonce tak jednoduché, že pochopí i malé dítě. Dospělý ale nikoli. Důvod? Ve vysvětlení se totiž skrývá jedna zajímavá, zároveň nehezká, dokonce hodně nepříjemná věta a ta zní: budeme se muset vzdát svého pohodlí.

Zvykli jsme si tolik, že vůbec nic nemusíme, že za nás skoro všechno někdo zařídí, vyřeší, tak vzdát se byť té myšlenky jen z části, je naprosto nepřijatelné. Místo, abychom se zamysleli, začali jednat, nadáváme, jsme naštvaní, protože nikdo nic nedělá, nikdo se místo nás nesnaží. Jenže, nikdo se za nás snažit nemůže. Musíme se konečně vzpamatovat a snažit se sami.

Hroutíme se nad nedostatkem roušek. Nad tím, jak stát nic nedělá. Opravdu? Já jsem si jistá, že právě stát dělá maximum, naprosté. Jsme navíc v situaci, kterou nikdo nezná, nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali, jsme v mimořádné chvíli. Co tedy dělat? I roušky, které chybí všude (byť byly skoupené mezi prvním zbožím, skoro nikdo je nenosí), jsou artiklem, který nyní neshání jen naši zdravotníci a lidé, ale všichni, celý svět! Umí si někdo představit to číslo? Zároveň, že by někde, kdekoli na planetě byly zásoby pro všechny ty potřebné?

Zajímavé pro nás také je, jakže se ten virus vlastně chová? Co to provádí? Proč někde kosí lidi po stovkách? Přitom i zde je odpověď naprosto jednoduchá. Protože neumíme sklonit hlavu, spoléháme, jak se někdo začne konečně snažit. Tak ho jednoduše podceníme, tohle nás přece nemůže rozhodit. Stejně ale přestali uvažovat v Číně, Itálii a v dalších destinacích. Tady totiž zjistili, co virus skutečně umí.

Nezdoláme ho pohrdáním a čekáním. Je silnější, podstatně. Můžeme se mu vysmívat, on se bude smát naposled. Takže obcházet alespoň doporučení, protože tady právě stát jedná, je nejen hloupé, dokonce naprosto absurdní. Takže můžeme vyjet ven, můžeme obejít jakékoli nařízení, virus vyhraje, buďme si jistí! Potom žehrat na důsledky, je více než zcestné. Co si totiž zařídíme, to budeme mít. Stát přece není jen o vládě, ale o nás všech. Tím se umíme ohánět dokonale například před volbami, ale pokud bychom něco udělat měli i my, okamžitě přehodíme zodpovědnost na někoho jiného.

Virus opravdu porazit můžeme, jenže měli bychom také konečně začít jednat. Jednat tím, že nebudeme čekat, ale vezmeme za své životy konečně i naši vlastní zodpovědnost. Stačí přitom tak málo, na nějakou dobu se vzdát svého pohodlí, maličko ho omezit tím, že poslechneme tu velkou naléhavost situace.

Tahle zvláštní zkouška je zde stejně jen proto, aby nám ukázala, jak maličcí a nicotní jsme. Jak si můžeme klidně myslet dál, že je nám dovoleno všechno. Ukáže nám, že arogance a výsměch jsou nám k ničemu, že na to jen doplatíme.

Jenže aby byla rovnováha, on nejen bere, ale i hodně dává. Dává nám možnost se konečně zastavit a popřemýšlet. Zamyslet se nejen nad naším životem, ale tak nějak obecně. Najednou všichni víme, jak důležitá je rodina, blízcí lidé. Že je potřeba si vážit práce. Co je ještě důležitější, že se konečně nadechne příroda, dokonce na celé planetě. Obrázky z Číny ukazují, jak se změnilo ovzduší, kde před tím bylo nedýchatelno, je modré nebe. Divocí živočichové se právě tam mohou v klidu řádně rozmnožit a nemusí se bát nesmyslného lovu a nelidského zacházení. Je to ale vzkaz pro nás všechny. Snad vyslechneme to jasné sdělení.

Zkusme myslet co nejvíce pozitivně. Lidmi cloumá strach, ten se ale hodně podílí na kvalitě naší imunity, fungování těla jako takového. Sdílením dokola katastrofických scénářů nepomůžeme nejen sobě, ale ani ostatním. Všichni víme, tušíme nebezpečnost, tak proč se v ní ještě utápět. Chovejme se prostě jako lidé, když už se nazýváme tím člověkem myslícím. Až vše pomine, právě díky úsměvům a klidnému dechu vše snadněji uvedeme do normálu. Zbytečné emoce vše jen zkomplikují.

Měli bychom pamatovat, že všichni máme nyní možnost volby. Buď budeme zodpovědní, nebo ne. Buď se budeme bránit pozitivním myšlením, nebo šíleným strachem. Nic z toho nám totiž nikdo, vůbec nikdo nemůže vzít. Naše emoce nám zůstanou a jen my můžeme ovlivnit, které nás ovládnou. Pamatujme stále na to, že tahle planeta nás nepotřebuje, ale my nutně potřebujeme ji. Co vydáme, to nám dá zpět.

https://www.facebook.com/Prijeti/posts/129408061958049?__tn__=K-R