EMOCE

Pozitivní myšlení je krásná věc. Díky němu jsme schopni vše ustát s grácií, s nadhledem, problémy přestanou existovat. Jenže právě proti pozitivnímu myšlení se zároveň i dost brojí. Proč?

Všichni máme to, čemu se říká emoce. Všichni vládneme občas vztekem, zlobou, soudíme, někdy nenávidíme, závidíme, bojíme se všeho možného a Bůh ví, co ještě. Tato rozpoložení nejdou odstranit, nejde je opomíjet, nejde je ignorovat, už vůbec ne, potlačovat.

Pokud se totiž snažíme z toho všeho cokoli odsunout do pozadí, dělat, že to nemáme, můžeme si snadno zadělat na nemalý problém. To něco tam totiž nadále zůstává a naše podvědomí i nadále ovlivňuje. Bohužel často na úrovni, kdy ani netušíme, že se něco děje.

Klientka, která se později stala i mou kamarádkou, byla neuvěřitelným vzorem. Zářila tak, jak snad nikdo na světě. Její radost a štěstí byly viditelné snad všude a vždycky. Musím se přiznat, že jsem i záviděla. Když přišla poprvé, rozebíraly jsme společně práci. Chystala se podnikat a zajímalo jí jen, zda nejsou někde nějaká úskalí, kterým se dá vyhnout. Celou dobu se usmívala a říkala, jak tomu věří. Nepřipouštěla si žádný problém, a když, hodlala ho prostě zvládnout. Tvrdila, že strach jednoduše nemá. "Myslím pozitivně, naučil mě to jeden guru. Změnil mi život." Její slova mi znějí v hlavě pořád. Dokonce mi byl doporučen, ale nějak se nedařilo setkání. Moji strážci mě stále směrovali jinak a jinam. Naštěstí asi.

A skutečně se dařilo. Úspěšně otevřela podnikání, které kvetlo. Měla perfektní manželství, šťastné dítě. Prostě všechno a to díky právě hlavně pozitivnímu myšlení. Karty sice problémy, a to hlavně v manželství ukazovaly, ale kde problémy nejsou. A pokud nějaké jsou, tak jdou přece řešit, vždycky.

První problémy skutečně přišly. Kamarádka byla do své práce ponořena tak, že doma se tolik nezdržovala. Podezření, že manžel má někoho, kdo se mu věnuje, mělo reálný základ. Ke své nevěře se přiznal. Úsměv na tváři jí sice stále nemizel, ale jistá křeč v něm vidět byla. "Tak co. Nechám to být, uvidím, kam se bude náš vztah ubírat. Pokud má pokračovat, tak bude, pokud ne, skončí." Logické vysvětlení. Nešlo si ovšem nevšimnout, že o vztah moc stojí.

Bořit rodinu se nakonec ukázalo jako špatný nápad, vztah tedy tento první kritický moment přestál. Trhliny ale dostávalo podnikání, které už nemělo tolik její pozornosti. Tehdy přišla s pláčem. Moc se styděla, že nedokázala tuto skutečnost ustát se svou pověstnou grácií. Dlouho jsme mluvily o tom, že má opravdu právo se zlobit, plakat, vztekat se. Tyto emoce samozřejmě nezapomněla, ale dokázala si je skvěle zakázat.

Tělo neošálíte, dá vám jasně najevo, že si s potlačeným a neventilovaným vztekem a zoufalstvím, poradit nedokáže úplně samo, že k tomu potřebuje vaši sounáležitost. Zlomem tedy bylo zjištění, že další dítě, které moc chtěla, bude muset odložit na neurčito. Nejprve totiž musela vyřešit poškozené vaječníky a nemocná játra.

Faktem je, že zlobou, hněvem, křikem málokdy něco vyřešíme, ale musíme dát prostor těmto emocím se projevit. Jde s nimi pracovat, nechat je vystoupit na povrch, ale nenechat je nás ovládat.

Vždy, když vás taková emoce přepadne, neodmítejte ji. Dokonce přivítejte, dejte jí najevo, že ji vnímáte, že víte dobře, jak k vám v tu chvíli patří. Pak se zkuste zeptat, proč se objevila, co ji spustilo. V této fázi se neuvěřitelně rychle uklidníte. Poté dostanete prostor si všímat toho, co nemáte zpracované, co všechno vám vadí. Zjistíte, kde všude máte rezervy, víte, s čím pracovat.