DUŠIČKOVÁNÍ - LÁSKA AŽ ZA HROB

19.10.2020

Láska má mnoho podob, je známa hlavně svou velkou mocí. Dokáže hory přenášet, umí měnit lidi. Umí ale nejspíše ještě mnohem více.

Klára popsala příběh, který vypráví o síle, o síle lásky. "Moji rodiče byli příkladnými partnery. Hádky u nich byly naprostou vzácností, milovali se moc a milovali se celé dlouhé roky. Dalo by se říci, že i po více jak čtyřiceti letech stále stejně.

Když maminka těžce onemocněla, tatínek o ni s velkým úsilí pečoval. Nebyl pro něj problém vůbec nic. Maminka měla do poslední chvíle vše. Když byla v nemocnici, byl u ní stále. Dokonce tím trochu popuzoval personál. Ale, nechtěl se vzdát místa u jejího lůžka, co kdyby cokoli potřebovala?

Zemřela nakonec doma, skoro by se dalo říci, v náručí tatínka. Její smrt, přestože ke konci bylo jasné, že je nevyhnutelná, nesl tatínek velmi špatně. Nikdy jsem ho neviděla tak nešťastného, zlomeného. Byla jsem to tedy já, kdo zařizoval pohřeb, on nemohl. Dva dny po smrti maminky, kdy jsem mu šla dát vytištěné parte, našla jsem ho doma. Byl mrtvý!

Dodnes nechápu sebe sama, jak jsem dokázala vlastně najednou, zařídit kolem obou rodičů potřebné v rámci jejich úmrtí. Pitva sice ukázala, že tatínek zemřel na infarkt, ale já jsem si naprosto jistá, že zemřel žalem."

Jsi mým životem

Láska a smrt se ale netýká jen lidí. Stejné pocity a city, jako mají lidé, mají i zvířata. V tomto směru jsou vlastně stejná. Důkazem je následující příběh.

Bohumil má srdcervoucí zážitek, kdy mu svou míru lásky ukázala kočka. "Našli jsme ji jako maličkaté koťátko. Lízinka byla nemocná, maličká, zcela bezprizorní. Přimotala se nám do cesty, když jsme byli na procházce. Měla být ještě u maminky, ale velká kočka nikde, možná zahynula.

Manželka se do ní naštěstí skoro ihned zamilovala, krmila ji stříkačkou, ošetřovala. Z Lízinky vyrostla krásná a zdravá kočička. Měly se moc rády. Chodila manželku budit, dávala jí na dobré ráno pusinky. Spala s ní. Pokud někam odjela, třeba za vnoučaty, nebo za kamarádkou, nejedla. Jen čekala na svou paničku, jen vedle ní byla šťastná.

Manželka měla ale dlouhodobé problémy se srdcem, ty se jí staly jednoho dne i osudným. Zemřela na zástavu srdce velmi náhle. Lízinka byla nešťastná. Ležela na její posteli, odmítala jídlo, nechtěla nic. Když to trvalo už tři dny, vzal jsem ji do náruče, chtěl ji utěšit, pochovat. Zvrátila hlavu dozadu a vyšel z ní neuvěřitelně bolestivý skřek. Rozplakal jsem se. Říkala mi tím, že už nic nechce, prosila, abych ji nechal být. Další den jsem na té posteli našel Lízinku bez života. Odešla za manželkou. Dodnes vím, že o náhodu nešlo."

Život si s námi všemi občas zahraje zajímavé hry. Někoho vyzkouší méně, někoho více. Jak vidno, často způsobem, že jsme ochotni se ho dobrovolně vzdát.

https://www.facebook.com/Prijeti/photos/a.102163594682496/196630091902512