BYTÍ BEZ STRACHU

15.02.2023

Přestáváme se bát. Strach sice ještě občas vidět je, je ho ale stále méně. Díky bohu. Otázky typu zda bude válka, jsou stále méně časté, vir už z myslí vymizel prakticky zcela. Strach je jednoduše na ústupu, což jsou skvělé zprávy.

Přes všechno, co se kolem nás děje, je ve vzduchu cítit úleva obecně. Energie jsou klidnější, a i když se snaha děsit občas ještě vyplatí, nevydrží dlouho. Slábnoucí síla těch, kteří se dlouho drželi na špici moci, je nepřehlédnutelná.

Zaujaly mě myšlenkové pochody jedné z mých klientek, která se mě ptala, co to vlastně je. Cítí se, jakoby přešlapovala na místě. Ví, že se musí někam posunout, ale netuší kam. Ví, že zpátky nemůže, jen dopředu, ale cestu nevidí. Ví, že se na budoucnost těší, jen vůbec netuší proč.

S definitivním přesunem do věku Vodnáře, do zcela nového fotonového pásma, jsme dostali do vínku i nové vidění. Je ale na dobu, která je teprve před námi. Pracovat s ní ovšem jde. Vlastně se po nás právě tohle chce. Tvořit a budovat nové věci.

Nevíme jaké, čekáme na pokyn. Jsme na pokyny zvyklí. Vyrůstali jsme v nich, celé generace před námi. Neumíme si představit, že bychom mohli být páni svého vlastního bytí. Zatím sice pokyny dál dostáváme, ale čím dál méně jsme ochotni je plnit. S odcházejícím strachem si pokynů více a více všímáme a přemýšlíme nad nimi. Víme, že naprostou většinu se nám už plnit nechce, chápeme je jako neužitečné, dokonce naprosto scestné a hloupé.

Všichni bez rozdílu máme potřebnou výbavu, stejné zavazadlo, kterým půjdeme dál životem. Je v něm vše, co budeme potřebovat. Někdo nakoukl do obsahu a je za něj šťastný. Někdo neví, co si o něm má myslet. Někdo nenakoukl zatím vůbec. Jen hrstka batoh odhodila a nechce s ním vůbec nic mít.

Aniž bychom tušili, udělali jsme rozhodnutí nad obsahem batohu. Čeká nás dlouhá, ale naprosto úžasná cesta. Měli bychom si umět na cestě i pomáhat. Chápat ty, kteří batoh odhodili. Pomáhat těm, kteří se bojí podívat na obsah. Předávat zkušenosti těm, kteří sice obsah vidí, ale netuší, co si s ním počít. Jsme tu nyní jeden pro druhého. Nikdo není lepší ani horší. Máme stejnou startovací pozici, lišíme se jen tím, jak chápeme naši výbavu.

Zatím ale nikdo z nás netuší, jak budeme s touto výbavou nakládat konkrétně. K čemu vlastně slouží to či ono. Možná tušíme. Jenže jdeme do časů, které nezná nikdo z nás. Máme před sebou nepopsaný list, na který budeme psát všichni. Čeká nás skládačka jednotlivých slov, které je potřeba dát do souvislostí a následně je přenést do hmoty. Čeká nás toho prostě mnoho a nic z toho neznáme.

S naprostou jistotou lze říct určitě, že máme velké štěstí. Jsme součástí mimořádného procesu, se kterým nám Gaia spolu s vesmírem pomohla. Ponechala si nás, je připravena nejen dál pomáhat, ale hýčkat nás. Radí a vede, bude ukazovat kudy jít. Pomůže uplatňovat obsah naší výbavy.

Pokyny nám dávat nebude, jen doporučení. Nikdo nám je jen neřekne ve zprávách ani na internetu. Za těmito doporučeními nebude ani nikdo konkrétní, bude na nás, zda je uslyšíme a zda je budeme chtít mít za své. Dostaneme sdělení přímo do duše. Bude to ona, kdo bude přetvářet myšlení. Měli bychom se pro začátek naučit, naslouchat zcela jiným způsobem, než dosud.

Vnější svět přestává být důležitým. Ti, kteří mu stále ještě věří, zjistí, že jim stejně nepomůže. Pokyny se stanou bezduchými řečmi pro každého bez rozdílu. Nebude za nimi postupně vůbec nic. I když pro někoho může být stále ještě toto zjištění hrozivé, strach opadne i tady. Nebude čeho se bát, nebude důvod. Jsme tu nakonec jeden pro druhého.

S láskou Naďa