BROUČCI NA TALÍŘI

21.02.2023

Máme další téma k diskuzi, k rozčilování, naštvání. Jsou jimi brouci, které nám chce někdo dávat do jídla. Doslechla jsem se, že se snad jedná o schválený standard naším evropským společenstvím. Aby toho nebylo málo, ten někdo v zákulisí přidal informaci, která vyděsila ještě víc. Budou prý tak pečlivě schováni, že to vlastně ani nepoznáme. Vyvstaly tedy další otázky k zodpovězení.

Byť jsou různá nařízení, schválené normy a rozhodnutí už často naprosto absurdní, přijde mi, že někdo se jen snaží otestovat naši chytrost. Přesto se umíme chytit tématu a vyděsit k smrti. Aniž bychom si dali alespoň maličkou práci opravdu přemýšlet.

Vlastně se tomu nelze moc divit. Je nám totiž stále častěji a urputněji ukazováno, že budeme muset dělat svá vlastní rozhodnutí. Že si žádostmi a křičením kdekoli o to, aby nás z toho marastu někdo zachránil, vůbec nepomůžeme. Že se budeme muset opravdu starat, abychom broučky v jídle neměli. A nejen to, je toho podstatně víc, co si budeme muset zařídit sami, abychom měli konečně život, jaký mít chceme.

Jsme systematicky připravováni na dobu budoucí. Na to, že jídlo v supermarketech neroste. Na to, že medicína, alespoň ta západní, není spásná a díky jejímu povýšení na těžký byznys, moc neuzdravuje. Že jestli chceme mít z dítěte tvořivého člověka, který si v životě se vším poradí, bude umět milovat především sebe, aby mohlo milovat i ostatní, nenaučí ho to školství, které zamrzlo někdy před sto lety. Že není potřeba být nejlepší, stále v předu, ale šťastný a spokojený. Že radost nepřináší majetek, ale spokojená rodina, která se navzájem miluje.

Nejvíce ale na to, že systém toho všeho se prostě hroutí. Nám nezbývá, než to konečně pochopit a začít se starat o sebe bez ohledu, jak je nastaven zvenčí. Pokud se přestaneme bát budoucnosti, přestanou i snahy nás čímkoli rozhodit a vyděsit. Nebude příjemce, nebude odesílatel.

Když se trochu zamyslíme, musíme přece vidět v těchto snahách tu absurditu a jedinou naší reakcí by měl být výsměch. Reakce strachem znamená, že se někdo za oponou baví tím, jak snadné je ho rozsít a vlastně si může vymyslet, co jen chce.

Je na čase začít hledat ty správné farmáře, nebo možnosti, jak si cokoli vypěstovat. Ty správné učitele, kteří vědí, že mají učit především, jak vést k lásce a tvořivosti. Ty nejlepší lékaře, které poznáme tak, že se ptají, jak žijeme, a vysvětlí, proč jsme nemocní. Všechno to, co nás dělá šťastnými a dává nám radost, protože to i pomáhá.

Hledání může chvíli trvat, ale kdo hledá, najde. Kde je navíc poptávka, je i nabídka. Tím se systém přetvoří zcela sám a bez zbytečných emocí. Nejsme neschopní, nejsme nuceni se bát. Jsme úžasné bytosti a všechen ten náš úžasný potenciál, je nyní potřeba jen objevit. Není nic snadnějšího, než hledat především uvnitř nás. Můžu popřát jen štěstí a všem broučkům světa ten nejdelší a nejkrásnější život.

S láskou Naďa